Hlavní obsah

K romské národnosti se v ghettech hlásí jen třetina

Právo, Jiří Mach

V sociálně vyloučených lokalitách se neseskupují většinově Romové. Na sídlištích a ubytovnách plných bezprizorních lidí se k této národnosti hlásí jen třetina lidí. Vyplývá to ze studie týmu antropologů Brizolit ze Západočeské univerzity v Plzni, podpořené grantem ministerstva vnitra.

Foto: Milan Malíček, Právo

Ilustrační foto

Článek

„Romové jsou v sociálně vyloučených lokalitách skoro vždycky. Ale není to žádná majorita. Možná někde na venkově, kde vyloučenou lokalitu tvoří jedna dvě rodiny. Ovšem čím větší je lokalita, tak je tam Romů zpravidla méně,“ popsal antropolog Václav Walach.

Z přímých rozhovorů s 2566 obyvateli různých typů ghett vyplynulo, že za Čecha, Moravana či Slezana se považuje 59 procent dotázaných. K romské národnosti se přihlásilo 30,3 procenta, ke slovenské 4,8 procenta a zbytek tvořil 5,9.

Romové jsou ve vyloučených lokalitách skoro vždycky. Ale není to žádná majorita
Václav Walach, antropolog

Nutno dodat, že Romové jsou na běžném trhu s bydlením často v nevýhodě, protože občas stačí jen nahlásit případnému pronajímateli jméno a automaticky ho kvůli předsudkům zařadí na konec pořadníku. V chudinských oblastech už tolik na obtíž nejsou.

„Cigán a Čech“

Celkově se podle dřívějších výzkumů pro vládu pohybuje na okraji společnosti na 115 tisíc lidí v 606 lokalitách. Za celou republiku tvoří Romové podle některých vládních ukazatelů až 245 tisíc osob.

Mapování národnosti je ovšem vždy složité a i úřady na nejvyšší úrovni si s tím nevědí rady. Připouštějí to i autoři výzkumu. „Během dotazování se nám stávalo, že se respondenti o své národnosti vyjadřovali různě. Dotyčný o sobě mohl mluvit jako o Cigánovi, ale na otázku ohledně své národnosti pak odpověděl, že se vnímá jako Čech,“ řekla Právu antropoložka Alica Brendzová.

Walach poznamenal, že si tým po vzoru zahraničních výzkumů pohrával i s myšlenkou, že by sami antropologové subjektivně vyhodnocovali, do které národnostní skupiny tázaného zařadit, aby se posléze mohlo porovnat, jak moc se v zařazení shodují se sebepojetím respondentů. Z hlediska diskriminace totiž hraje roli spíš to, jak člověk v očích druhých vypadá, než to, kým si myslí, že on sám je.

„Ale stalo se nám třeba, že nás pozvala domů jedna paní, kterou jsme vůbec nevnímali jako Romku, ale rodinné fotografie nás znejistily. Je to ošidné a od tohoto nápadu jsme upustili. Nicméně takové výzkumy se dělaly v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku, kde se ukázalo, že rozdíly v postojích tázaných a tazatelů činí až desítky procent,“ řekl Walach.

Na otázku ohledně své národnosti odpověděl, že se vnímá jako Čech
Alica Brendzová, antropoložka

Podle něj totiž lidé obecně často mění postoje podle situace, ve které se aktuálně nacházejí. I Romové, kteří se hrdě hlásí ke své národnosti, mohou rozlišovat, jestli jsou například z Litvínova, nebo odjinud.

„Je to normální. Žiju v Praze, pocházím z Havířova. V Praze mě mají za Moraváka, doma jsem už spíš za Pražáka. V Americe budu Evropan a Romové v Anglii se mohou cítit jako Středoevropané,“ dodal Walach.

Výzkum navázal na Analýzu sociálně vyloučených lokalit, kterou pro vládu vypracovala v roce 2015 společnost GAC. Výsledky se ale v mnohém upřesňují, protože výzkum GAC z velké části vycházel z makroekonomických údajů o tom, kde se koncentrují dávky na bydlení. Jenže za tři roky mnohá ghetta vymizela.

„Lidé se z daného místa rozptýlili. Odstěhovali se nebo byli odstěhováni,“ uvedla Brendzová. „Těžko říct, co se s nimi po odstěhování děje. Některá města vyhlásila bezdoplatkové zóny, ve kterých nově příchozí nemají nárok na doplatek na bydlení. To znamená ztrátu části příjmu, takže je buď seženou jinak, anebo jdou bydlet třeba někam na venkov úplně mimo obec, což pro ně může znamenat další sociální znevýhodnění,“ dodala.

Bez legální práce je 31 procent lidí

Podle dat týmu Brizolit činí nezaměstnanost v ghettech 31 procent, zatímco v okolí vyloučených lokalit jen šest procent. Jenže podle výzkumníků i řada z těch, kteří udávali, že jsou bez zaměstnání, pracuje příležitostně mimo oficiální trh práce.

Lidé z chudých oblastí jsou často hluboce zadlužení a čelí násobným exekucím. Při legální práci musí zaměstnavatel odvádět část peněz exekutorům, takže zaměstnanému zbyde jen něco přes 9000 korun nezabavitelné částky.

Pro firmy je to tedy administrativní zátěž, pro zaměstnaného ztráta jistého příjmu, mnohdy i tak bez vyhlídky na splacení dluhu.

Předsudky vůči Romům jsou i na trhu práce. „Ale ekonomický růst mnohé zlepšil. Práce je spousta a zaměstnavatelé potřebují každého. Nezaměstnávají jen načerno, ale třeba v jedné továrně byla snad polovina lidí v exekuci. Krize to může opět změnit,“ uzavřela Brendzová.

Reklama

Výběr článků

Načítám