Na Václavském náměstí v Praze se na toto pravidlo tváří směnárníci obzvlášť nevraživě. „Nejsem si jist, že máte dobrý kurz, neznám to tady, a směnáren je všude kolem hodně. Když u vás směním eura na koruny a vedle uvidím lepší kurz, vrátíte mi peníze?“ ptáme se směnárníka na pražském Můstku.

„Samozřejmě, tady na vitríně si přečtěte zákonné podmínky,“ odpovídá lakonicky pracovník směnárny. Dál se bavit nechce, směň, nebo jdi. Očividně je nedůvěřivý, počáteční uvítací úsměv a jeho anglické „hello“ vzaly za své.

V polovině Václaváku mění mladí Rusové. Než vůbec řeknou za kolik, pozorně si čtou nové cedulky, které v češtině a angličtině informují o novém právu zákazníka žádat vrácení do tří hodin od směny. Pak se zahledí do druhé cedulky s kurzovou nabídkou a podmínkami. Po chvilce se ušklíbnou a s poznámkou ve smyslu „to si nechte“ jdou jinam.

Hosté z Izraele a Ruska jsou na směnárny velmi opatrní, protože vědí, že se u nás dost okrádáSami Salama, pražský směnárník

Přecházíme ke druhé pobočce stejné firmy o pár desítek metrů dál. I když se nachází na hlavní třídě, zástupy u ní nestojí: peníze vymění jen zhruba každý druhý, jenž se u ní zastaví. Ptáme se směnárníků, jak se v praxi osvědčuje nové pravidlo a zda zákazníky neodrazuje. „Nebudeme se bavit, ptejte se manažera,“ odrážejí nás. A manažeři? Ti podle sdělení telefonistky na recepci nemají čas.

Je to vlastně jedno, opravdu nemá cenu ztrácet čas dotazy a vyhýbavými odpověďmi. Největší bič na zlodějské manýry některých směnáren jsou totiž internetové aplikace. Cizinci si na nich napíší, kde je nejlepší peníze měnit. Reference je to hlavní. Další komentáře tak nepotřebují každodenní fronty desítek lidí například u směnárny v Jindřišské ulici.

Na tisíc eur rozdíl až osm tisíc korun

„Nové pravidlo je dobrá věc. Nedávno u mne jeden cizinec měnil tisíc eur. Když jsem mu vyplatil kolem 25 tisíc korun, začal se proti světlu dívat, zda nejsou bankovky falešné. Nevěřil, že je možné, aby dostal tolik, když pár dní předtím ve směnárně nedaleko ode mne dostal za tisíc eur o osm tisíc méně,“ svěřuje se Právu Sami Salama, směnárník v pražské Štěpánské ulici, původem Egypťan, jenž v Česku žije už 30 let.

Podle něho někteří zákonné informace schválně lidem tisknou šedivě a záměrně je jich tam tolik a nepřehledně, že se v tom nedá vyznat. Potvrzuje, že většina cizinců mění částky do 500 eur a méně, takže právo na vrácení se vztahuje na většinu z nich.

Senát podpořil zákon o zrušení výměny peněz ve směnárně do tří hodin

„A věřte, že třeba hosté z Izraele a Ruska jsou na směnárny velmi opatrní, protože vědí, že se u nás dost okrádá. Když budou chtít peníze vrátit, je lepší jim vyhovět. Do Česka se vracejí a informace si mezi sebou předávají. Hlavní je přece spokojený zákazník. Kdo vydělává normálně, nemá se čeho bát, kdo okrádá, bude občas skřípat zuby, protože narazí na lidi, kteří si to líbit nenechají,“ míní Salama.

Už nejsou potřeba?

Podle něho nepoctivým směnárnám zatápí i přirozený vývoj. „Peníze také mění banky, i když o jejich kurzu by se dalo diskutovat, ale budiž. Také řada obchodů umožňuje platit v eurech. A hlavně: spousta běžných plateb se už dělá bezhotovostně, a to už pak ani žádnou směnárnu nepotřebujete,“ shrnuje Salama. Vždyť platit kartou, plastovou či virtuální v mobilu, se dá už i třeba v mnohých taxících, kde díky nadnárodním aplikacím nejde zákazníky obírat, neboť cena je jim předem známa a je pevně daná.

Policie problémy u směnáren v centru Prahy řeší obden. „Dnes zatím nic,“ sděluje Právu jeden policejní zdroj. Nový zákon je podle tohoto policisty dobrý nástroj proti nekalým praktikám. To, jak moc, ale ukáže až čas.