Kontroly ve firmě trvaly několik let. Rozsah kontrolních procesů byl limitován na obchodování s drahými kovy, správce daně však po dobu trvání několikaleté kontroly zadržoval celou částku nadměrného odpočtu DPH včetně plnění týkajících se jiných obchodních aktivit stěžovatelky.

Firma se proto obrátila na soud se žalobou proti nezákonnému zásahu s tím, že namítala způsob vedení kontrol, údajné průtahy a neúčelné úkony, justice jí ale nevyhověla. Zastání nakonec našla až u senátu ÚS se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou.

Když má rodič na sázení, má mít i na placení alimentů, připomněl Ústavní soud

„V projednávané věci bylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo tím, že po dobu trvání daňové kontroly jí byla správcem daně zadržována celá částka nárokovaného nadměrného odpočtu, přestože rozsah daňové kontroly se týkal pouze části zdanitelných plnění,“ rozhodl ÚS.

Podle verdiktu přitom správce daně mohl podle ÚS cíle řádného výběru daní dosáhnout i bez nezákonného zásahu do majetkových práv stěžovatelky, a sice rozdělením nárokovaného nadměrného odpočtu na částku spornou a částku nespornou.

„Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné. Právě naopak, je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně,“ dodala Šimáčková.