ÚS připomněl, že církev v rámci restitucí nemohla očekávat vrácení veškerého majetku, a doplnil, že restituční funkci plní i finanční vyrovnání.

Argument legitimního očekávání, s nímž církev ve snaze získat zpět pozemky ve stížnosti operovala, je podle soudu lichý. Nic na tom nemění ani skutečnost, že pozemky předtím vlastnila více než 400 let.

„Z ústavněprávního hlediska pak nelze v tomto ohledu považovat za podstatné, zda zákonem stanovená výše zcela odpovídá hodnotě odňatého majetku, který nelze vydat, neboť žádnou ústavní povinnost státu odčinit všechny majetkové křivdy vzniklé v minulosti vyvodit nelze,“ připomněl senát pod vedením soudce Jaromíra Jirsy.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je navíc podle ústavních soudců tzv. zvláštním zákonem, který vznikl pouze kvůli tomu, aby řešil konkrétní situaci, a je proto nutné sledovat vytčený cíl.