Na největším realitním serveru Sreality.cz lze porovnat desítky až stovky veřejných nabídkových cen. Investoři na to jdou ale i jinak, zkoušejí koupit levněji. Nemusí to ale být přitom hned lotrovina, jak se mnozí lidé přirozeně obávají, ale oboustranně výhodný obchod.

Poměrně časté je, když ve vile v tržní ceně několika desítek milionů žije jen původní majitel, senior, ale přitom má měsíc co měsíc hluboko do kapsy.

Kupující si investici vyčeká

Logicky nechce opustit svůj domov, kde vyrůstal, i když ekonomicky by to smysl dávalo: prodat vilu, koupit si byt a zbytek si užít. Jenže nemovitosti nejsou jen lokalita, metry, stav, cena, ale také vzpomínky, pocity, emoce.

I to má své řešení: prodávající v důchodu sice nedostane celou tržní cenu, ale dost na to, aby měl pěkný život, a kupující si zase svoji investici neužije hned, ale tzv. si ji vyčeká. Zato ji pořídí levněji. Vlastník prodá nemovitost s doživotním právem užívacím. Část ceny dostane prodávající najednou a část tak, že mu kupující vyplácí měsíční rentu.

Například za vilu v pražské čtvrti Baba v odhadované tržní ceně 30 milionů zaplatil nemovitostní fond pětasedmdesátiletému prodávajícímu deset milionů hned a poté každý měsíc mu vyplácí dvacet tisíc korun. Renta je garantována notářským zápisem s přímou exekuční vymahatelností, pokud by firma dlužila. Prodávající má v katastru nemovitosti zaneseno ve svůj prospěch věcné břemeno: doživotně platné užívací právo.

„Všechny smlouvy přes notáře“

Nový vlastník nad to nabídl, že ze svého letos opraví střechu a omítky, a za to se s pánem dohodl, že bude moci menší část vily (3+1) pronajmout mladému páru ze zahraničí. „Je to partnerství na mnoho let. Všechny smlouvy a úschovy jdou přes notáře. Náš fond má dlouhodobé investiční horizonty. Pán si může užít deset milionů a k důchodu dalších dvacet tisíc měsíčně,“ vysvětluje šéf fondu.

„Zůstane v domě, kde je zvyklý, a my jsme také spokojení. Peníze rychle ztrácejí na hodnotě, vily v Praze přežily válku, převraty a hodnotu si uchovají,“ dodává šéf fondu.

Žádná velká gesta, žádná okázalá auta, žádné odlesky drahých hodinek a hlavně žádná vlezlá slovíčka, která občas dostávají vlastníci vil poštou s nabídkami k odkupu. Senioři vlastníci se většinou obávají, že nedostanou peníze z úschovy. Ještě větší strach mají ze šikany, aby jim pak investoři třeba v zimě neměnili okna. Důležité jsou reference, doporučení. Podepisovat s někým smlouvy druhý den poté, co jste našli nabídku ve schránce, riziko je.

I jiný příklad z praxe ukazuje, že dlouhodobý kontrakt může fungovat. Vilu v ulici souběžné s Evropskou ulicí v Praze, s podlahovou plochou kolem 600 metrů, dostala v restitucích starší paní. Chtěla tam zůstat bydlet. Jenže co se zbytkem téměř činžovního domu, který potřeboval péči? Prodala ho emigrantům s tím, že celý dům bude jejich, ale ona má v katastru garantované právo užívání jednoho bytu ve vile až do smrti. Nic neplatí, žádný nájem ani energie, ty uhradí majitelé, v tomto případě už měsíční rentu ale nedostává. Takto to zde funguje již dvacet let.

Noční můra dědiců

Tento model však bývá noční můrou dědiců. Starší lidé se tak i bez potomků mohou krásně zajistit na stáří. K poskytování renty z nemovitosti postavené na obdobném principu už od České národní banky také u nás získala licenci první soukromá společnost.

Jaké mají mladí lidé představy o bydlení? Hlavně chtějí žít ve vlastním

„Renta je určena pro lidi nad 60 let vlastnící nemovitost, kterou nechtějí prodat, kteří potřebují hotovost. Jde o úvěr zajištěný nemovitostí. Renta je vyplacena klientovi jednorázově nebo formou pravidelné renty, případně kombinací. Klient zůstává majitelem domu či bytu,“ vysvětluje Marek Rokoský ze společnosti Finemo.

Úvěr je splatný až po úmrtí klienta nebo odstěhování, případně kdykoli podle jeho přání. Investor tak byt či dům získá, až klient zemře. Dědici jsou v tomto případě rovněž ze hry, ledaže by věřitele vyplatili.