Původně dostali diplomaté instrukci, aby se hlasování zdrželi. Petříček dříve uvedl, že rozhodnutí vychází ze stanoviska kabinetu, podle kterého se původně ČR mělo hlasování zdržet, a že pokud by vláda rozhodla jinak, došlo by ke změně pokynů i pro diplomaty.

Své stanovisko osvětlil v reakci na slova premiéra Andreje Babiše (ANO), který v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že resort zatím neoznámil OSN, že česká republika od migračního paktu odstupuje. [celá zpráva]

Petříček připomněl listopadové usnesení kabinetu, že se Česko nepřipojí k migračnímu paktu. Žádný český zástupce proto nebyl na prosincové konferenci v Marrákeši, kde země OSN dohodu přijaly. S konečnou platností bude o úmluvě ve středu hlasovat Valné shromáždění OSN.

Petříček: Usnesení vlády dostojíme

„Nepřipojením se ke kompaktu a zdržením se hlasování bychom dostáli tomu usnesení vlády, takto byla i vydána instrukce našim diplomatům v New Yorku. Pokud bude vláda chtít, abychom hlasovali proti tomu kompaktu, tak samozřejmě ministerstvo změní pokyn. Není to tak, že bychom my nečinili podle usnesení, které vláda schválila 14. listopadu,”  Petříček.

Babiš: Petříček musí oznámit OSN odstoupení ČR od migračního paktu

Babiš v rozhovoru řekl, že zdržení se hlasování nepovažuje za dostatečné a že bude chtít, aby Česko hlasovalo proti paktu. Ministerstvo zahraničí by podle něj mělo dopisem oznámit OSN, že Česko od paktu odstupuje. Podle Petříčka záležitost projedná vláda.

Proti nekontrolované migraci

Úmluvu v Marrákeši schválilo 164 zemí, na dvoudenní konferenci však nedorazily tři desítky členů OSN. Řada států včetně Česka materiál odmítá, k odpůrcům patří také Spojené státy, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Lotyšsko, Bulharsko a Rakousko.

Příznivci globálního paktu si od něj slibují spolupráci v řešení problémů migrace či lepší boj proti pašerákům lidí. Podle kritiků ale text představuje migraci jako pozitivní fenomén, čímž podporuje nekontrolovanou migraci. Jeho odpůrcům vadí i to, že stírá rozdíl mezi nelegální a legální migrací.

Někteří analytici označují význam paktu více za symbolický než praktický. Většina z jeho 23 cílů je podle nich zakotvena už ve stávajících normách mezinárodního práva.