Pane premiére, europoslankyně Šojdrová po setkání s vámi tvrdí, že jste ochoten přijmout syrské sirotky. Proč jste otočil a změnil své odmítavé stanovisko?

Vůbec není pravda, že bych otočil. Jediné, co jsem paní Šojdrové na schůzce řekl, bylo, že jí ministerstvo vnitra poskytne informace, kde leží uprchlické tábory v Řecku a jaké jsou jejich adresy, a že ty děti může najít. To je všechno. Naše vláda ale v té záležitosti nebude aktivní.

Paní europoslankyně si asi myslela, že budeme hledat děti a budeme to řešit. Ne. To je její projekt. Tak jsme jí řekli, ať tedy ty děti najde.

Co když ale Šojdrová ty sirotky v táborech najde? Anebo najde nedoprovázené děti, které tam jsou? Pak je Česko přijme?

Paní Šojdrová sirotky nenajde, protože žádní nejsou. V těchto zemích, pokud děti přijdou o rodiče, tak mají rozvětvenou rodinu, která se o ně postará. Na Blízkém východě je úplně jiný systém než v Evropě. Europoslankyně pracuje s nepravdivou domněnkou.

A pokud jde o nedoprovázené děti, tak z 93 procent jde o chlapce mezi 14 a 17 lety. Takže paní Šojdrová ty děti nemá, je to virtuální, akademická debata, co by kdyby.

K tomu všemu neustále mění stanovisko. Jednou jsou to sirotci, pak chlapci od 12 do 17 let, jindy děti bez doprovodu, pak zase děti do 10 let. Na tom je vidět, že se paní Šojdrová potřebovala před volbami jen zviditelnit.

Může ale padnout návrh děti dovézt z táborů na Blízkém východě. Jak se k tomu vláda postaví?

Trvám na tom, že dětem se má pomáhat na místě, je lepší postavit pro ně školu nebo zázemí třeba v Jordánsku nebo Libanonu než je přestěhovávat na nějakou dobu do kulturně diametrálně odlišného prostředí, protože u nás jednoduše nebudou šťastné, na což poukazuje řada expertů včetně naší velvyslankyně v Sýrii paní Filipi.

Znovu opakuji, musíme dětem pomáhat na místě, aby se mohly vrátit do prostředí, ve kterém se narodily. O tom jsem přesvědčen.

Jak vlastně setkání probíhalo?

Vyměnili jsme si názory, občas tam byly i nějaké emoce. Ty byly vyvolány i Wintonovými dětmi, to je ale úplně jiná situace, protože těm dětem hrozila smrt, tyto děti jsou naštěstí mimo válečný konflikt.

Předseda ČSSD, ministr vnitra a zahraničí Hamáček řekl, že by se Česko zvládlo postarat o 50 sirotků. Co si myslíte o slovech vašeho koaličního partnera?

Mám na to jiný názor. Jak jsem už řekl, v Česku máme dva tisíce českých dětí, které hledají náhradní péči a pěstouny, a o ty se musíme postarat. Syrským dětem můžeme pomáhat na místě.

Objevují se obavy, že když se do Česka přivezou, byť dočasně, nějaké děti, tak za čas může dojít na slučování rodin, protože se může ukázat, že mají vzdálené příbuzné. Jak je to reálné?

Rodiny určitě nechceme přijímat, nevidím důvod, většinou se stejně chtějí vrátit zpět domů.