Hlavní obsah

Brabec: Jestli bude válka, tak o vodu

Novinky, Barbora Zpěváčková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jestli o něco bude v budoucnu válka, tak o vodu, připouští ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). V interview Novinkám řekl, že se jedná o krizový scénář. V současnosti je podle ministra pro Českou republiku nejdůležitější udržet vodu na našem území, nebrat ji jako samozřejmost a neplýtvat s ní.

Brabec: Jestli bude válka, tak ne o ropu, ale o voduVideo: Novinky

 
Článek

Bude válka o vodu?

Jestli o něco bude v budoucnu válka, tak to nebude o ropu, ale o vodu. Dnes je jasné, že voda je už nyní částečně příčinou migrační krize. V některých oblastech zásoby vody docházejí velmi rychle, například na Arabském poloostrově. Podívejme se, jak rychle voda došla v Jižní Africe nebo v Kalifornii, kde to bylo nepředstavitelné. Vodou se plýtvalo, každý měl trávníky s umělými závlahami. Dneska tam jsou suché hlídky, které kontrolují používání vody, a voda je tam doslova na příděl. Dopady klimatické změny ve světovém rozměru jsou nepředstavitelné. Je to něco, z čeho je potřeba mít respekt, připravit se na to.

Jak by se to dotklo České republiky?

Tak jako se nás týká migrační krize. Pokud se stovky miliónů lidí hnou, protože nedostatek vody znamená neúrodu a hladomor, to by se nás dotklo samozřejmě významně, jako by se to dotklo celé Evropy. Ale opusťme nyní krizové globální scénáře. Držme se dopadu klimatické změny, kterou zažíváme. Nikdo už nepochybuje, že se s počasím něco děje. Je poměrně hodně důkazů na to, že čelíme trendu, kdy dopady globální klimatické změny i na ČR jsou v míře, kterou by si před deseti lety málokdo uměl představit, a mnozí ji čekali až za desítky let. Ale jsme v roce 2018 a čelíme rekordnímu suchu.

Co s tím? Spolu s ministerstvem zemědělství chystáte novelu vodního zákona, mají se budovat rybníky, obnovovat toky. Stačí to?

Začali jsme chystat konkrétní opatření, obnovili jsme stovky vodních nádrží, mokřadů, tůní. Připravili jsme konkrétní programy pro obce. Udělali jsme opatření v krajině, revitalizaci toků. Největší rezervy jsou v zemědělské a lesní půdě. Sto let se z České republiky cíleně voda odváděla. My ji musíme zadržet, aby nám zůstala a neodtekla tak rychle. Aby se zasákla do podzemí, to je taková železná zásoba, tam nevyschne a zůstane tam jako v kasičce. Musíme lépe využívat dešťovou vodu jako náhradu za pitnou vodu. Vždyť je to barbarství splachovat záchod pitnou vodou. Ale většina domácností to samozřejmě musí dělat, protože dříve téměř nikdo neřešil dvoje rozvody vody.

Lidé ve velkých městech začali považovat vodu za samozřejmost

Plýtvají Češi vodou?

Jsem přesvědčen, že z velké většiny neplýtvají. Ale dokud se nestane, že otočí kohoutkem a nic neteče, tak má řada lidí pocit, že máme vody dost. Třeba v Praze bereme jako samozřejmost, že nás zachraňuje největší vodní nádrž ve střední Evropě Želivka, na kterou je napojen jeden a půl miliónu lidí. Díky tomu, že je plná, máme tendenci si myslet, že se nás to sucho netýká. Ale popojedete kousek dál, kde jsou lidé napojeni na místní vrty a studny, které třeba sto let nevyschly, a teď tam není voda. Lidé ve velkých městech začali považovat vodu za samozřejmost, o které se nediskutuje. Musíme si té vody víc vážit. Osvěta je důležitá, inspirujme se v Izraeli. Tam se za vodu modlí. Děti ve škole mají v občanské nauce to, že voda je základ.

Mělo by být něco podobného ve školách u nás?

Určitě. Ekologická výchova byla bohužel za některých dřívějších vlád takřka neslušné slovo, ale výchova k tomu, že by lidé měli mít rádi přírodu, je přece naprosto normální a hrozně potřebná. Už děti by měly považovat za samozřejmé, že vodou se neplýtvá a je důležité ji chránit.

Voda u nás není laciná. Naopak

Jak mají šetřit lidé ve městech? Při sprchování a mytí nádobí?

Česká republika za posledních 15 let snížila spotřebu vody na obyvatele o polovinu. Na jednoho člověka je průměrná spotřeba zhruba 86 litrů na den. To není vysoká spotřeba. Lidé neplýtvají záměrně. Někdo říká: zdražte vodu, aby se s ní neplýtvalo. Ale voda není v ČR laciná. Naopak. My chceme vodu spíše zlevnit. Ale lidé by měli dostat možnost, aby využívali dešťovou vodu tam, kde může nahradit vzácnější pitnou vodu.

Richard Brabec o kropení ulicVideo: Novinky

Jak to může udělat člověk v paneláku?

Tam je to obtížnější. Právě proto dnes hovoříme o tom, jak upravit stavební zákon. Řada developerů staví už dnes bytové domy rovnou s novými prvky – například s podzemní nádrží na dešťovou vodu či s dvojími rozvody. Je jasné, že lidé si dnes nerozkopou koupelny ve starších domech, aby si udělali nové vedení vody. Ale šetřit se dá díky úspornějším spotřebičům. Nejjednodušší jsou třeba WC se dvěma variantami spláchnutí nebo perlátory na vodovodní baterii. A taky sprchování je úspornější než vana.

Sám jsem se divil tomu, že postřikové vozy používají pitnou vodu

Když řešíme plýtvání vodou, mě hrozně zaráží, když v Praze v ulicích vidím kropicí vozy, které ve 35 stupňovém vedru postříkají ulici pitnou vodou. Asfalt je za dvě minuty suchý a není to poznat, a vedle je úplně vyprahlý trávník. Jaký to má smysl?

Sám jsem se divil tomu, že postřikové vozy používají pitnou vodu. Tam je ale dle našich informací hygienický problém. Ale je to příjemné pro lidi, ten vůz vytváří vodní mlhu, lidé to ocení. Města si vytvořila tepelné ostrovy kvůli tomu, jak se betonovalo a asfaltovalo, je tady o pět stupňů vyšší teplota než v přírodě a ve vesnici. Vytváříme si tady ostrovy vedra, kde za chvilku nebude možné být na ulici, protože když okolní teplota bude 30 stupňů, tak ve městě bude čtyřicet. Chápu, že to kropení ulic se jeví jako nesolidární s těmi, kdo vody mají málo, ale obecně to nemá dramatický dopad. Je to spíš symbol. Ztrácíme daleko víc vody jinde. Třeba v rozvodech pitné vody, které jsou mnohdy zastaralé, se ztrácí až 17 procent vody. Je to sice méně než v minulosti, ale stále jsou to miliardy litrů ročně.

Svět doslova zblbnul z plastů

Další ekologické téma je omezování plastových výrobků. Do budoucna se mají zakázat plastová brčka, nádobí na jedno použití. Pomůže to?

Svět doslova zblbnul z plastů. Plast je dobrý sluha, ale zlý pán a lidstvo se dostalo do situace, kdy začalo podléhat šílené nadspotřebě. Považujeme za normální, že denně se jen v Evropě prodá tři čtvrtě miliardy kelímků na kávu, kterou vypijeme, a o deset metrů dál kelímek hodíme do koše. Řada těch výrobků je navíc nerecyklovatelných. To je hrůza. Každý zná ty záběry z oceánů. I Češi jezdí do destinací, kde jsou plastové záplavy. Může se stát, že v roce 2050 bude v mořích objemově víc plastů než ryb.

Foto: Novinky

Richard Brabec

Co s tím?

Nejhorší jsou jednorázové plasty a jejich nadužívání. Podporujeme všechna omezení plastových výrobků, ať už je to jednorázové nádobí, nebo kelímky a uchošťoury. Rozjeli jsme projekt Dost bylo plastu, kde ve spolupráci s firmami hledáme cesty, jak používání plastů co nejvíce omezit. Chceme ukázat, že když existují alternativy, tak proč je nevyužít. Je to hodně o mladých lidech. Hledají alternativy, jak tolik nezatěžovat životní prostředí, stává se to stylem. Vidíme firmy, které v tom vidí i konkurenční výhodu. Když třeba organizátor koncertu nebo jiné akce vyžaduje použití pouze zálohovaných kelímků za padesát korun, je jasné, že tím dramaticky ubyde plastového odpadu v okolí.

Nám v Evropě trvalo dlouho, než jsme si to uvědomili. Ale co s Asií? Tam se toho plastu produkuje ještě o 50 procent více.

Určitě máte pravdu, ty otřesné záběry doslova plastových řek jsou často z Indie, Pákistánu a dalších zemí. Ale podívejte se třeba na Čínu. Donedávna byla jakýmsi smetištěm světa, vyvážely se tam milióny tun plastových obalů ročně, často právě třeba z Evropy. Najednou se Čína rozhodla, že to skončí, a rychle mění strategii. Některé státy dovedou velmi rychle přehodit výhybku a předběhnout Evropu. Navíc tam bývají drakonické tresty za přestupky. Když v Singapuru vyplivnete žvýkačku na ulici, jsou tam tisícidolarové pokuty. Řekl bych, zameťme si napřed před naším vlastním prahem a teprve pak poučujme ostatní. I Evropa čelí obrovské výzvě, jak plasty více recyklovat a jak je co nejlépe využít.

Reklama

Výběr článků

Načítám