Do Francie se Handlík vydal z Mladé Boleslavi v neděli 17. června a přelet mu s devíti mezipřistáními trval 12 hodin. Na zpáteční cestě s větrem v zádech Caudron G.3, který má cestovní rychlost 90 kilometrů v hodině, doletěl do Mladé Boleslavi po devíti hodinách a 22 minutách. Ačkoli zpáteční trasa byla časově kratší, přesto pro pilota nebyly poslední desítky kilometrů v otevřené kabině kvůli chladnému počasí prý tím pravým potěšením.

Vladimír Handlík po přistání ve Francii.

Vladimír Handlík po přistání ve Francii.

FOTO: Kolmann Petr, ČTK

Repliku letadla, která je jednou ze dvou v Evropě, v mladoboleslavském leteckém muzeu dokončili před rokem. Stavba trvala osm let, na výrobu Handlík ale pomyslel poprvé už v roce 1994, kdy s modelem Caudronu G.3 vyhrál mistrovství světa v nizozemském Arnhemu a o rok později mistrovství Evropy v Polsku.

Třímotorový dopravní Junkers Ju-52

Třímotorový dopravní Junkers Ju-52

FOTO: Profimedia.cz

Myšlenka na cestu z Česka do Francie na replice Caudron G.3 se pak zrodila v Handlíkově hlavě v roce 2012, kdy do Mladé Boleslavi přiletěl historický dopravní letoun Junkers Ju 52/3m s pilotem Jean-Claudem Faurem.

Splnil slib, že přiletí do Francie

„V té době jsme již stavěli repliku letounu Caudron G.3, a když Jean-Claude Faure zjistil, že stavíme francouzský stroj, jehož jedna replika létá ve Francii v La Ferté Alais, tak řekl, abych s naším strojem po dohotovení do Francie přilétl. Tehdy jsem mu dal slovo a na daný slib jsem nezapomněl,” uvedl Handlík.

Vladimír Handlík (vlevo) se synem Petrem u stroje Polikarpov Po-2

Vladimír Handlík (vlevo) se synem Petrem u stroje Polikarpov Po-2

FOTO: Kolmann Petr, ČTK

Cestu do Francie a zpátky připravil jeho syn Petr. Svého otce po celou dobu přeletu také doprovázel v historickém sovětském dvouplošníku Polikarpov Po-2  přezdívaném Kukuruznik, který pro Caudron vezl potřebné palivo.

„Pro vlastní let pak bylo již jen otázkou, co vše vydrží motor, letadlo a pilot," doplnil Vladimír Handlík, podle něhož replika letounu prokázala při cestě vynikající letové vlastnosti.

Konstrukci letounu sestrojila pro Nadační fond letadla Metoda Vlacha brněnská dílna Petra Svobody, dokončení se věnovali Petr Tax a Petr Opěla v dílně mladoboleslavského leteckého muzea a v dílnách v Praze, odborným poradcem byl člen nadačního fondu Emil Přádný. Motor instalovali Jiří Hybler a Petr Prskavec, taktéž členové nadačního fondu. Laminátové díly vyrobil Tomáš Souček. Za stavbu letadla nadační fond podle Handlíka zaplatil zhruba milión korun.