„Největší podíl tvoří senioři v obyvatelstvu kraje Královéhradeckého,“ uvedl Radek Havel z oddělení demografické statistiky ČSÚ.

Věkové složení populace má stále větší vliv i na veřejné výdaje. Rostou náklady na zdravotnictví, sociální péči. Jen na výplatu penzí směřuje ročně kolem 400 miliard korun. Prodlužuje se i délka života a to také znamená, že Češi tráví v důchodu v průměru 24 let.

Současně v Česku ubývá mladých lidí, za posledních 15 let klesly počty mladých do 29 let o tři čtvrtě miliónu na 3,3 miliónu osob. To je necelá třetina populace.

Na to, že Česko musí reálně počítat při svých ekonomických prognózách s faktem, že jeho populace stárne a bude dál stárnout, upozorňuje i Konvergenční program schválený vládou a předložený Evropské komisi. Odhaduje se v něm, že jen náklady na zdravotnictví se do roku 2070 ze současného stavu zvýší o pětinu, a u dlouhodobé péče dokonce o 116 procent.

Poměr počtu osob starších 65 let k počtu osob v produktivním věku (15 až 64 let) se má do roku 2060 téměř zdvojnásobit a dosáhnout zhruba 56 procent, upozorňuje dokument.

„Prodloužení věku odchodu do důchodu jen stabilizovalo důchodový systém,“ řekl hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. „Bez následujících reforem se ale neobejdeme,“ dodal.

Zatížená střední generace

Stárnutí populace má ale dopady širší, než je možné vyjádřit růstem výdajů na sociální služby. Stárnutí populace v Česku dopadá nejvíce na tzv. sendvičovou generaci. Tedy na rodiče, kteří měli děti kolem třiceti, takže okolo padesátky se o ně ještě starají během jejich studií. Díky prodlužujícímu se věku se ale musí současně starat o své vlastní rodiče. To představuje velkou finanční, pracovní, ale i psychickou zátěž.

Prodlužující se věk se projevuje i tak, že člověk, který by mohl již být v důchodu, stále pracuje, protože si musí platit zdravotní péči a služby pro své stále žijící rodiče.

„Na pobyt svého otce, který trpí Alzheimerovou chorobou a je ve specializovaném zařízení, přispívám měsíčně 20 tisíc korun. Sám již nejsem schopen se o něj 24 hodin starat. Nemohu si proto dovolit odejít do penze,“ svěřil se Právu 65letý inženýr Jaroslav.

„Moje penze je přitom nadprůměrná, pobírám 19 tisíc korun. Jen z penze bych ale otce, kterému je 95 roků, v léčebně neudržel,“ dodal.

Nejedná se o výjimky, podobných rodin starajících se o seniory jsou desítky tisíc. Stárnutí populace není tragédií, naopak svědčí o kvalitní zdravotní péči a vysoké životní úrovni.

I ekonomicky lze stárnutí zvládnout – společnost se však na populační vývoj musí včas a komplexně připravit, shodují se politici i ekonomové.