„Řada neplatičů v bytových domech spoléhá na to, že za ně poplatky ostatní sousedé zaplatí, protože jinak by to znamenalo odstavení dodávek nebo služby pro celý dům. Ostatním obyvatelům tak vlastně nezbývá nic jiného než na tyto neplatiče dlouhodobě doplácet,“ potvrzuje pro Právo prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Podle něho šance, že pohledávky budou uspokojeny v rámci například insolvenčního řízení, jsou malé. „Pokud se neplatič již před vstupem do osobního bankrotu promyšleně vyhýbá hrazení svých závazků, tak většinou v tom pokračuje i v průběhu oddlužení. Zahlazuje své legální příjmy tak, aby splatil jen minimální nutnou část dluhu,“ shrnul Staněk.

Čím dříve se s vymáháním začne, tím větší je šance, že dlužník má ještě něco na účtu a nestihne se schovat do bankrotu

Domovní neplatiči pouštějí žilou mnohdy také městským pokladnám, pokud užívají obecní byty. „Obce v insolvenčních řízeních vystupují relativně často. Typicky jde o pohledávky představující neuhrazený místní poplatek za komunální odpad, poplatek za psa anebo o dlužné nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním obecního bytu,“ řekl insolvenční správce Oldřich Řeháček z Administrace insolvencí City Tower.

V oddluženích podle něho bývají tyto pohledávky uspokojeny v rozsahu 40 procent, v případě konkurzů jde v průměru jen o jednotky procent.

Dluží už dvacet let

To, že neplatiči dnes relativně snadno ze závazků za bydlení vůči obcím či svým sousedům vyklouznou, ukazují i případy z oficiální a veřejně přístupné databáze insolvencí. Například čtyřicetiletá paní z města na severu republiky dlužila za nájemné a služby městu 44 tisíc korun za období let 1998 až 2001. Soud v roce 2002 rozhodl o exekuci.

Teprve až devět let poté se exekutorovi z ní podařilo dostat dvanáct tisíc a za další tři roky 3,5 tisíce korun. V roce 2014 byla exekuce kvůli necelým třiceti tisícům korunám zastavena pro nemajetnost.

Tato paní v roce 2015 požádala soud o oddlužení, tedy o odpuštění 70 procent závazků. Celkem je v její insolvenci závazek 650 tisíc korun, v němž je i sedmnáct tisíc dlužných za svoz odpadu. Zprvu malé dluhy zkrátka v čase naskakují, když je neplatič nemá sebevětší snahu řešit, a tak ani není divu, že z dlužné jistiny 28 tisíc je za ta léta najednou navíc připočítáno přes 500 tisíc.

Jenže jsou to stejně jen čísla na papíře. Paní stačí po troškách vrátit jen třicet procent v měsíčních splátkách po dobu pěti let.

Proto tak více než kdy předtím je rozhodující, aby správa domu, respektive společenství vlastníků své účty bedlivě hlídaly, a pokud někdo ze sousedů jeden měsíc nezaplatí, upozornily ho, a po třech už začaly vymáhat. To znamená předžalobní upomínky, soud, exekuce. Čím dříve se s vymáháním začne, tím větší je šance, že dlužník má ještě něco na účtu a nestihne se schovat do bankrotu.

O porcování zbytků

Šance domů jsou přitom díky upřednostnění pohledávek za služby v činžovních domech o něco větší, i když i toto opatření může mít svou negativní stránku, jak upozorňuje advokát Michal Žižlavský, specializovaný na insolvence.

Jde totiž o to, že banky poskytující úvěry celým domům na rekonstrukce a jednotlivcům hypotéky jsou tradiční přednostní věřitel. A když na ně z porcování majetku dlužníka bude zbývat méně, protože se budou muset podělit s domem, může se to podle Žižlavského promítnout i do ceny úvěrů.

„V insolvenčním řízení se nikdy nedostane na všechny. Je proto zásadní, koho zákon upřednostní,“ konstatoval Žižlavský.