Podle ústavních soudců bylo vyšetřování zásahu standardní. Je prý pochopitelné, že pro mužovu rodinu není snadné přijmout ztrátu blízké osoby. Pacient se však v ataku choroby choval agresivně, proto zdravotníkům museli pomoci policisté.

Když se jim nedařilo abnormálně silného mladého muže, znalého bojových sportů, zpacifikovat, sáhli po taseru. Ke smrti pacienta podle ÚS vedl „souběh celé řady relativně bezvýznamných okolností, které nebylo možné predikovat, ale za které není současně možné nikoho vinit”.

„Skutečnou satisfakci nemůže přinést potrestání těch, kdo se snažili situaci vyřešit, ať tím, že na ni správným způsobem reagovali, nebo tím, že se bránili a chránili svá zaručená práva,” stojí v usnesení.

Sanitáře škrtil hadicí

Pacient nejprve vysadil dveře, pak se popral se sanitářem, kterého například škrtil požární hadicí, a také s lékařkou. Poté strhl stropní podhledy i světlo a stříkal na obnažené elektrické vedení vodu z hydrantu. Když přijeli policisté, postupovali proti pacientovi s matrací coby štítem proti vodnímu proudu. Poté jej povalili na zem. Nakonec policista třikrát použil taser, následně sestra pacientovi dala injekci s uklidňujícími léky. Brzy zdravotníci a policisté zjistili, že muž nedýchá, začali jej resuscitovat, avšak neuspěli.

Zásah řešila inspekce kvůli podezření z usmrcení z nedbalosti, nakonec případ odložila. Rodina neuspěla ani u státního zastupitelství. Podle ústavní stížnosti policisté a zdravotníci nepřizpůsobili svůj postup situaci a dostatečně se na něj nepřipravili. Mohli prý použít třeba vystřelovací sítě nebo uspávací šipky. Podle generální inspekce byla jedinou alternativou k taseru střelná zbraň.

V řízení před Ústavním soudem se vyjádřil také policejní prezident. Konstatoval, že každý donucovací prostředek má jistá rizika. Policisté podle něj odvraceli bezprostřední nebezpečí, pacient byl navíc v podstatě ozbrojený - manipuloval s hydrantem.

Případem se zabývala i veřejná ochránkyně práv. Dospěla k závěru, že policisté použili taser oprávněně.