Podle odborníků neexistuje žádné jiné zaměstnání, jehož představitelé by se stávali terčem internetového násilí tak intenzivně jako pedagogové. Útočníky se přitom stávají jak žáci, tak i rodiče, kteří si v kyberprostoru počínají stejně jako jejich náctiletí potomci.

Učitelé, kterých je dohromady téměř 150 tisíc, ale internetovou agresi směřující od žáků obvykle nehlásí. Většina z nich údajně nevěří, že by se ředitelé podobným podnětem vůbec zabývali.

Jen patnáct procent učitelů, kteří zažili agresi, to nahlásí svému nadřízenémuKamil Kopecký z projektu e-bezpečí

A to přesto, že po mediálně známé kauze z roku 2016, kdy na pražské Střední průmyslové škole na Třebešíně trojice žáků dlouhodobě terorizovala učitelku a incidenty si jejich spolužáci natáčeli na mobilní telefony, se šikaně na školách věnuje mnohem více pozornosti. Ředitelé středních škol například nově musí takového žáka vyloučit, informovat sociálku i oznámit vše státnímu zastupitelství.

„Jen patnáct procent učitelů, kteří zažili agresi, to nahlásí svému nadřízenému. První extrém tedy je, že o tom ředitel ani neví. Druhý je ten, že o tom ví, ale nechce to řešit,“ řekl Právu Kamil Kopecký z projektu e-bezpečí.

Ne každá škola má osvíceného ředitele, který stojí za svými zaměstnanci, učitelé počítají, že se obrátí proti nimKamil Kopecký z projektu e-bezpečí.

To potvrdila i učitelka nejmenované pražské základní školy, jež nechtěla být kvůli citlivosti tématu jmenována, redakce ale její jméno zná. „Škola chce sbírat body. Nikomu se nechce do probírání podobných záležitostí. Pro ředitele je nejdůležitější čistý mediální obraz, do kterého šikana, kyberšikana nebo třeba drogy nezapadají,“ přiblížila žena.

Podle Kopeckého, jenž loni zpracovával výzkum týkající se kyberšikany českých učitelů, školy skutečně nechtějí upozorňovat na to, že u nich na škole dochází k podobným jevům. „Je to problém, který prorůstá společností. Ne každá škola má osvíceného ředitele, který stojí za svými zaměstnanci, učitelé počítají, že se obrátí proti nim,“ uvedl Kopecký.

Destrukce vyučování

Stížnosti na ředitele škol, kteří se projevy šikany nebo kyberšikany údajně dostatečně nezabývali, přestože je to jejich povinnost, řeší Česká školní inspekce.
„Až na absolutní výjimky, ke kterým dochází jednou za několik let, se však jedná o šikanu či kyberšikanu mezi žáky, nikoli vůči učiteli,“ sdělil náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Posledním takovou „výjimkou“ byla již zmiňovaná kauza z Třebešína.
Podobný případ Právu popsala i dvacetiletá Martina z jižní Moravy. Ta byla svědkyní několikaleté intenzivní šikany i kyberšikany učitelů ze strany ostatních spolužáků.

„Ve třídě jsme měli skupinu kluků, kteří šikanovali spolužáky i učitele. Když učitel mluvil, nahlas křičeli, smáli se, chtěli ho vyprovokovat. Učitele jsme neslyšeli, hodiny matematiky jsme si museli zhruba dva roky plně nahrazovat po vyučování,“ poznamenala žena. Podle ní pedagogové neměli žádnou autoritu, vyučování v podstatě nefungovalo a nikdo se tím roky nezabýval.

„Někdy učitel táhl po zemi spolužáka k řediteli, ten se přitom chytil lavice a táhl ji přes chodbu s sebou. Jindy se učitel naštval a prostě z hodiny odešel. A dělalo se jakoby nic,“ pokračovala Martina. Agresoři si prý incidenty nahrávali na mobily, poté je ukazovali žákům dalších tříd, kteří se následně „inspirovali“. Všechno skončilo prý ve chvíli, kdy do školy nastoupilo nové vedení a vyměnila se část učitelského sboru.

Současná ředitelka zmiňované základní školy se k situaci nechtěla vyjadřovat. Hlavně proto, že v poslední době se tam vedení vyměnilo hned několikrát. „Vím ale o tom, že došlo k nahrazení jednoho z bývalých ředitelů z důvodu rizikového chování, které se na škole objevilo,“ přiznala.

Strach z vlastního pochybení

Jedním z důvodů, proč učitelé o kyberšikaně, respektive šikaně nechtějí mluvit, je údajně také strach z toho, že profesně selhali. Což prý nemusí být jen jejich představa, ale pravda.

„Není to jednostranné. Někdy je opravdu příčinou všeho pedagog, který děti uráží, vytváří mezi nimi nerovnost třeba tím, že polovinu oslovuje křestním jménem a tu druhou příjmením. Děti mu to nevrátí fyzicky, proto se o to snaží alespoň ve virtuálním světě,“ vysvětlil Kopecký. Podle něj si tak dítě vytváří hranice toho, kam až může zajít.

Do kyberšikany a virtuální agrese se někdy zapojují i rodiče dětí, kteří nesouhlasí s postupy pedagogů, a dítě se tak snaží za každou cenu bránit. „Neustále nám roste počet pachatelů, kterými jsou rodiče dětí. A dělají to stejně jako ony. Zařídí si anonymní profil nebo si pořídí SIM kartu a začnou učiteli posílat zprávy, nadávat mu nebo posílat pomlouvačné e-maily řediteli,“ nastínil Kopecký.

Mladistvým může být nařízen dohled nebo ústavní výchovavýkonný ředitel Národního centra bezpečnějšího internetu Jiří Palyza

Tak například za pomluvu může být dospělému útočníkovi vyměřen trest v maximální výši jednoho roku odnětí svobody. Podle Kopeckého se ale učitelům do problému zatahovat policii většinou nechce. O čemž vypovídají i policejní statistiky. „K dnešnímu dni neevidujeme žádný případ, který by se týkal násilných projevů na internetu v souvislosti s učiteli, na které tímto způsobem útočili jejich žáci, popřípadě rodiče žáků,“ uvedl mluvčí policejního prezidia Petr Habenicht.

U dětí a mladistvých jsou tresty specifičtější. „Děti sice nejsou trestně odpovědné, trestní odpovědnost ale za ně nesou rodiče. A to hlavně v případech, kdy jsou děti mimo vyučování a „útočí“ z domu. Mladistvým může být nařízen dohled nebo ústavní výchova,“ shrnul výkonný ředitel Národního centra bezpečnějšího internetu Jiří Palyza.

Jak ale ukazuje výzkum, v téměř polovině případů útočníci nejsou vůbec potrestáni. Pokud na trest přece jen dojde, jedná se většinou o sníženou známku z chování, napomenutí či o důtku ředitele školy.