Hlavní obsah

Na zbloudilé psaní odpověděla po 28 letech neteř odesílatelky

Právo, Jana Pechová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Cesta dopisu putujícího 28 let z ruského Soči do Prahy, který se nedávno dostal do České knihy rekordů, nekončí. Synovi adresátky se ozvala neteř odesílatelky, informoval prezident pelhřimovské Agentury Dobrý den Miroslav Marek. O dopisu s nejdelší dobou doručení psalo Právo 4. srpna. Přání k Mezinárodnímu dni žen, odeslané 7. března 1989 z tehdejšího Sovětského svazu, dorazilo na adresu již nežijící adresátky letos 26. března.

Foto: Jana Pechová, Právo

Ivan Hanuš ukazuje opožděné psaní.

Článek

Syn paní Hanušové, Ivan, si při čtení dopisu, jenž byl podepsán paní N. B. Pavlikovskou a monogramem A. A., vzpomněl na dlouholetou přítelkyni svých rodičů. S lékařkou se skamarádili na dovolené v Soči na přelomu 60. a 70. let minulého století a po zbytek života udržovali kontakt.

Pan Hanuš, jehož rodiče už zemřeli, se rozhodl paní Pavlikovskou najít. Neztrácel naději, že vrstevnice jeho rodičů stále žije. „Mediální odezva způsobila, že příběh má pokračování,“ informoval Marek. Tématu se totiž chopilo i ruské televizní vysílání, na něj zareagovala příbuzná lékařky Pavlikovské.

Zareagovala na vysílání v televizi

„Ozvala se mi neteř Natalie Borisovny Pavlikovské. Jak jsem pochopil, reagovala na televizní vysílání v Soči, ve kterém se hovořilo o dopisu, který do Prahy došel za 28 let. Jeho obsah někdo poslal na její adresu,“ informoval agenturu obratem pan Hanuš.

Lékařčina neteř totiž žije mimo Rusko. Jde o příbuznou, která svoje mládí až do doby, kdy odešla ve čtrnácti letech studovat, prožila u tety v Soči. Pro tetu, která nemohla mít děti, byla podle svých slov jako dcera.

„Monogram A. A. patřil manželovi Natalie Borisovny, jmenoval se Alexej a byl také lékařem, dermatologem. Zemřel v roce 2006,“ uvedla v mailu neteř odesílatelky. Sama Natalia Borisovna pracovala po mnoho let jako vedoucí zdravotnického zařízení v letovisku Saljut. Tam se patrně seznámila s Hanušovými. Bohužel je již také po smrti – zemřela v roce 2011.

Rok před její smrtí si ji neteř převezla k sobě, protože v Soči již nemohla sama žít. Neteř také uvádí, že na korespondenční styk její tety s přáteli z Československa si vzpomíná. K mailu přiložila i tetinu fotografii z mladších let. „Kdo ví, jak se vlastně informace šířila, než doputovala k dotyčné neteři,“ dodává Miroslav Marek s uznáním na adresu práce médií a s potěšením, že přátelství nyní může díky záznamu o rekordu pokračovat v další generaci.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám