V internetové diskusi jste ostře kritizoval snahu pražských městských plánovačů umožnit slovenským miliardářům zastavět část náměstí Curieových před hotelem InterContinental až sedmipodlažní budovou s odůvodněním, že tam kdysi nějaké domy stály. V 60. letech jste se na projektu tohoto hotelu podílel. Jak to tehdy bylo?

Projekt iniciovala vláda v létě roku 1967. Šlo o stavbu hotelu InterContinental, který tehdy byl v majetku letecké společnosti Panam. Uvažovalo se tehdy o ústí Revoluční třídy, projekt dělal ateliér Beta architekta Jana Šrámka, a o náměstí Curieových, kde projektoval ateliér Epsilon vedený architektem Karlem Filsakem. Nastoupil jsem předtím do Epsilonu, který byl vybrán za partnera Panamu. Poloha náměstí byla jedinečná. Měla výhled na Hradčany, to rozhodlo. Dostali jsme od InterContinentalu anglickou příručku s detaily moderního hotelu, o nichž u nás nikdo neměl ani ponětí. Byl jsem tehdy v ateliéru jediný, kdo uměl anglicky.

Byla ta parcela na náměstí Curieových volná?

Stály tam ještě domy, obrácené dvorní fasádou do Pařížské ulice, čelem ke kubistickým učitelským domům architekta Otakara Novotného. Domy v hlavě Pařížské už nestály. Zboural se i zbytek a uvažovalo se, jak situaci řešit. Vznikl koncept půdorysu písmena H, které vytvořilo piazzettu mezi Pařížskou a ulicí Elišky Krásnohorské a zahradu před hotelem k řece.

Piazzetta byla tedy záměrem tvůrců InterContinentalu?

Ano. Byla tehdy příznivě přijata Útvarem hlavního architekta, který zároveň akceptoval můj návrh nepravidelných fasád. Snažil jsem se navodit mnohoznačnost a pestrost Starého Města prostředky, které jsme měli k dispozici, aby to tam jakž takž pasovalo. Filsak byl velice velkorysý architekt, proto přišel s konceptem piazzetty. Ta odsadila robustní a vzhledově odlišnou jižní fasádu InterContinentalu od domů v Pařížské třídě v úplně jiném slohu. Zároveň otevřela prostor před Staronovou synagogou. Jde tu o obohacení městského prostoru. A něco takového u nás prostě není k vidění. Samozřejmě dostavba nahoře na hotelu, technická zařízení a restaurace, působí velmi brutálně. Do toho už jsem ale nemohl mluvit, přišel srpen 1968.

Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.

Tak by se prostor mohl změnit po zástavbě náměstí.

FOTO: Právo

Co říkáte současnému tlaku udělat z té piazzetty, která patří skupině J&T Patrika Tkáče a Ivana Jakaboviče, stavební parcelu?

Je to něco nepředstavitelného i v kapitalismu. I když se v Americe stavěly mrakodrapy, vždy před sebou vytvořily piazzettu. Dnes tu máme doktrínu uliční čáry, kterou hlásají prakticky všichni architekti, kteří se zhlédli ve Vinohradech a snad v Karlíně. Ideálem je pro ně neporušená linie, přestože to ve světě nemá obdobu. Všechny třídy mají svá náměstí, jde o systém propojených veřejných prostranství, vezměme třeba jen King’s Road v Londýně. Ale u nás zase něco architektům přeskočilo v hlavě.

Považujete to za hlavní vadu chystaného Metropolitního plánu Prahy?

Proklamované zahušťování centra má jeden důvod, který velmi jasně definoval vyhozený ředitel Institutu plánování a rozvoje Tomáš Ctibor. Řekl, že centrum je prostě nejlepší lokalita, vybavená inženýrskými sítěmi. My teď vlastně chceme na stříbrném podnose dát developerům to nejlepší. Budou si tam moci postavit, co se jim zlíbí, a žádná korekce velikosti, stylu, měřítka, kontextu dnes nehraje žádnou zásadní roli. V návrhu metropolitního plánu je na daném pozemku povolena až sedmipatrová budova.

Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.

Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.

FOTO: Právo

Co byste s piazzettou dělal vy?

V prostoru byla například světelná instalace při pravidelném festivalu světel. Je to prostě místo, kde se mohou odehrávat události, výstavy. Patří to do města, není o tom nejmenšího sporu. Co tam nakonec bude, ale bohužel stejně rozhodnou majitelé pozemku. A ti, jak se zdá, chtějí jen stavět.

Jiří Georg Gebert
Rodák z pražského Podolí Jiří G. Gebert je architekt, publicista a výtvarník, v Praze má architektonickou kancelář. V 60. letech pracoval pro studio Epsilon, po roce 1968 se věnoval výtvarnému umění. Od roku 1982 žil a působil v Německu, především v Mnichově. V Praze se podílel na projektu hotelu InterContinental, ve Vídni na hotelu Plaza Wien, pracoval také v arabských emirátech, navrhoval i interiéry soukromých letadel. Je autorem přestavby hotelu Jockey Štiřín, nové Golfové klubovny Slapy i zbrusu nové husitské kaple pod širým nebem na Semilsku.