„Bylo to hrozný, museli jsme odsud všichni vypadnout. Voda se odsud čerpala tři měsíce,“ vzpomíná obyvatel Mlékojed Jan Slavík. Voda během povodní sahala až k hornímu oknu jeho domu.

„Bylo to strašně rychlý, najednou tady začala téct voda, tak jsem vzal psy, nasedl jsem do auta a odjel jsem. Do večera tu byly tři metry vody. Zpátky jsem se vrátil prakticky až za tři měsíce,“ vzpomíná dále na povodeň, po které musel svůj dům půl roku větrat, aby vyschl.

Zhruba tři měsíce se odsud čerpala voda

Zhruba tři měsíce se odsud čerpala voda.

FOTO: Bohumil Huml

Dodnes prý na jeho pozemku není vše v pořádku - v garáži měl mnoho věcí, které se zničily a zrezly. Svůj dům naštěstí bourat nemusel, protože je zděný. Takové štěstí však neměli sousedi, kteří měli své domy ze dřeva, u mnohých z nich byly z vody vidět jen střechy.

Škoda milión a půl

Bohumil Huml je jedním z těch, kteří byli po záplavách nuceni své domovy zbourat. Dům v Mlékojedech si přitom koupil pouhé dva roky před povodní. Navíc v přesvědčení, že v této oblasti nikdy k záplavám nedocházelo, nemovitost proti povodním nepojistil.

„Musel jsem to celý nechat zbourat a postavit to nový tak, jak to je,“ vypráví pan Bohumil. Podle pojišťovny prý tehdy přišel o půl druhého miliónu.

Byl tu metr a půl vody, musel jsem vypáčit dveřeobyvatel Mlékojed Bohumil Huml

„Seděli jsme tu a najednou v jedenáct hodin večer poplach, že se má odvézt všechno domů, tak jsme to zabalili, všechno nechali a jeli jsme do Prahy. Jenom jsme něco vynesli nahoru, ale jinak šlo všechno pryč,“ vzpomíná na osudný večer.

Pan Bohumil Huml si chatu koupil dva roky před povodní

Pan Bohumil Huml si chatu koupil dva roky před povodní.

FOTO: Bohumil Huml

Voda se držela v Mlékojedech přibližně čtyři týdny. „Přijel jsem sem asi za čtyři, za pět dnů, když jsme sem mohli jít. Byl tu metr a půl vody, musel jsem vypáčit dveře. Ale bral jsem to všechno s humorem, co jiného mi zbývalo,“ dodává pan Bohumil s úsměvem.

Na konci měsíce už okolí chaty pan Huml uklízel v gumákách

Na konci měsíce už okolí chaty pan Huml uklízel v gumákách.

FOTO: Bohumil Huml

V oblasti Mlékojed společně s Neratovicemi, areálem Spolany a Libiší se chystají velká protipovodňová opatření. Podle vedoucího krizového řízení města Neratovice Ladislava Drágy se jedná o vybudování přírodních sypaných valů v kombinaci s betonovými hrázemi a mobilního hrazení. Konkrétně v Mlékojedech je také vybudován bezpečnostní přeliv místní pískovny, ve spolupráci se Středočeským krajem by měla být vybudována další opatření.

O povodních v roce 2002
V srpnu 2002 zaplavila velká voda Čechy ve dvou vlnách. První (7.-11.8.) naplnila koryta řek na jihu a západě Čech, postupně ale opadala. Druhá vlna (12.-16.8.) byla mnohem silnější, s katastrofickými následky.
Trvalý déšť způsobený pomalu postupující tlakovou níží v první vlně rozvodnil většinu jihočeských a západočeských toků. Déšť pak nakrátko ustal, 11. srpna se ale nad jihozápadem Čech střetly dva frontální systémy a začalo pršet ještě víc. Přesycená půda už další vodu nezadržela, a ta se tak řítila do přeplněných řek. Nejpostiženější bylo povodí Vltavy.
Už 12. srpna byla pod vodou všechna velká města na jihu a západě Čech. Nejhorší situace byla v Sušici, Strakonicích, Klatovech, Písku, Plzni, Českém Krumlově, Českých Budějovicích, Berouně a Praze. V krajích byl vyhlášen stav nouze.
V Praze se Vltava rozlila po Kampě, Holešovicích a Karlíně. Historické centrum ochránily protipovodňové bariéry. Největší škodu voda způsobila v metru, kde zatopila 18 stanic a téměř 20 kilometrů kolejí.
Nejhůře katastrofa postihla vesnice v záplavových oblastech. V obci Metly na Strakonicku zničila šestimetrová vlna z rybníka 15 domů uprostřed vsi. V Zálezlicích u Mělníka pak kvůli povodni spadlo přes 120 domů. Rozvodněné Labe zaplavilo mimo jiné areál neratovické chemičky Spolana, přičemž z továrny unikly desítky tun chemikálií.
Povodně si vyžádaly 17 lidských životů. V Č. Budějovicích, Táboře, Třeboni a Šanovicích zahynuli lidé odčerpávající vodu a pomáhající dobrovolníci, v Mutenicích přišel o život člen povodňové komise. Několik lidí zemřelo uvnitř svých domů a chat, které strhla voda. Dva lidé utonuli v autech, další tři lidi včetně raftařky strhl proud. V Děčíně zemřel jeden člověk při odstřelu lodi, další oběť si na Písecku vyžádal pád podmáčeného stromu.
Postiženo bylo přes 750 obcí, téměř čtvrt miliónu lidí muselo být evakuováno. Celkově velká voda způsobila škodu přes 73 miliard korun, z čehož 6 miliard stálo zprovoznění pražského metra.
Jedním ze symbolů povodní se stal také lachtan jihoafrický jménem Gaston z pražské zoologické zahrady. Gaston využil zaplavené spodní části zoo a vydal se po Vltavě na cestu za svobodou. Po necelém týdnu a 300 kilometrech ho chytili v Labi němečtí záchranáři. Gaston ale následně pošel vyčerpáním.
ČTĚTE TAKÉ:
Patnáct let od povodní: Zkáza udělala z Karlína lukrativní čtvrť 
Patnáct let od povodní v Hroznětíně: Většina města je nepojistitelná 
Patnáct let od povodní v Neratovicích: Z domu mu zůstala stát jen zadní stěna 
Patnáct let od povodní: Kde bývaly Metly, zůstala jen planina 
Patnáct let od povodní: V Mlékojedech velká voda nebývá, myslel si majitel. Dům musel zbourat 
Patnáct let od povodní: Blatná první vlnu zvládla, zkáza se přihnala až z protrhaných rybníků 
Patnáct let po povodních v Libiši: Kvůli chlóru ze Spolany jsme si měli zavřít okna. Žádná jsme neměli 
Patnáct let od povodní v Sedlci: Rok a půl trvalo, než z bahna udělali zase domov 
Patnáct let od povodní: Voda přišla ve středu, v sobotu a v neděli, vzpomíná cukrář z Ledenic
Patnáct let od povodní v Libiši: Připadalo mi to jako v roce 1945, kdy rozbombardovali část Neratovic
Patnáct let od povodní: V Písku si velká voda odnesla dva lidské životy