Článek
Na soud se magistrát obrátil s nadějí, že nepříznivé rozhodnutí o správním deliktu zvrátí s tím, že šlo o krajní nouzi. „Město, které samo plní funkci správního orgánu, si nemůže ignorování stavebního zákona dovolit,“ prohlásil při odůvodnění rozsudku předseda senátu Krajského soudu v Plzni Alexandr Krysl.
Nic na tom nezměnilo, že krátce po dostavbě přišla 50letá voda a hráz zabránila zaplavení domů v ulici Pod Skálou, která je zasažena povodní nejčastěji. Pokud by město striktně bazírovalo na dodržování zákona, realizace stavby by se o několik měsíců posunula, a vodní živel by tak v místě napáchal velké škody.
Zvolené řešení se ukázalo jako velmi správné, neboť zabránilo vzniku škod při padesátileté vodě
Stavební povolení na protipovodňový val bylo vydané v roce 2009. Samotná stavba začala až s tříletým zpožděním, neboť město se v mezidobí snažilo získat dotaci. V roce 2012 se situace na místě změnila, což vyžadovalo jiné technické řešení plánované stavby.
„Byli jsme v době trvalého ohrožení povodní. Zastavit stavbu a čekat na formální projednání úprav nepřipadalo v úvahu. V dané situaci bylo město nuceno předřadit zájem na ochraně životů a zdraví před formálním dodržením předpisů,“ uvedla před soudem právní zástupkyně plzeňského magistrátu Iva Horošková.
Podle ní byl postup města pochopitelný a důvodný. „Zvolené řešení se ukázalo jako velmi správné, neboť zabránilo vzniku škod při padesátileté vodě. I kdyby žádná povodeň nenastala, tak se domnívám, že přednost veřejného zájmu na ochraně životů a zdraví byla prioritní dané situaci,“ prohlásila advokátka. Po soudu požadovala, aby rozhodnutí o pokutě zrušil jako nezákonné za situace krajní nouze a absence společenské škodlivosti.
„Nepochybně i občané města Plzně vnímali realizaci stavby jako významnou, její přínos rozhodně vyvažuje jisté formální nedodržení procesního postupu. Nové řešení bylo účelné a technicky lepší, což se ukázalo později, kdy stavba byla dodatečně bez jakýchkoli výhrad zkolaudována,“ uzavřela Horošková.
Krajní nouze to nebyla
Zástupkyně krajského úřadu argumentovala tím, že nešlo o trvalé ohrožení, a proto nebyl důvod, aby město postupovalo v rozporu se zákonem. „Protipovodňová opatření jsou samozřejmě dělána na místech, kde hrozí povodeň. Pokud bychom přijali tvrzení města, znamenalo by to pro správní orgány to, že jakékoli protipovodňové opatření, respektive jeho stavba nemusí dodržovat stavební povolení, protože tam to ohrožení je vždycky,“ prohlásila právnička.
A soud jí dal za pravdu. „O jednání ve stavu krajní nouze tady nemůže být ani řeč. To by mohlo nastat za situace bezprostředního ohrožení, například v průběhu povodně. Rozhodně to nemůže být z toho důvodu, že je vyhlášeno nějaké bouřkové nebezpečí,“ vysvětlil předseda senátu. Podle něho město mělo stavební povolení mnohem dříve, než přistoupilo ke stavbě.
„Nic mu nebránilo, aby v průběhu stavebních prací požádalo o změnu stavby, přičemž takový proces netrvá dlouhou dobu a reaguje právě na okolnosti, kdy se v průběhu stavby zjistí, že je například s ohledem na veřejný zájem postavit něco o trošku jiného,“ pokračoval soudce s tím, že v tomto případě soud neshledal žádné objektivní důvody pro to, aby město stavební zákon zcela ignorovalo.
Naopak podle soudu postupovalo tak, jak je společností negativně vnímáno, tedy že někdo postaví něco jiného, než mu bylo povoleno. „I když město argumentuje tím, že stavba obstála při nějaké té povodni, tak není možné říci, že správní orgány k tomu nepřihlédly. Zohlednily to při rozhodnutí o sankci, kdy nebyla uložena pokuta v plné výši, tedy půl miliónu korun, která by odpovídala pochybení,“ uzavřel soudce.