Kdy jste se od prezidenta dověděl, že chce udělit Kajínkovi milost?

Řekl mi to u příležitosti našeho setkání, když jsem byl na Hradě u jmenování generálů, tedy 8. května.

Byl jste překvapen?

Ne. Myslím, že asi každý, kdo trochu ty věci sleduje, od chvíle, kdy pan prezident řekl, že se tím bude zabývat, tušil, jak to asi dopadne.

Už jste zmínil, že prezidentovo rozhodnutí berete jako akt milosrdenství, a že tedy nejde o jakousi rehabilitaci Kajínka ve smyslu, že ty vraždy nespáchal. Je to tak?

Ano. Jediné, co pro mě bylo důležité a co jsem si vymínil v rozhovoru s prezidentem, když mi to oznamoval, tak jsem říkal, že by bylo nešťastné, kdyby odůvodněním bylo nějaké zpochybnění viny. A pan prezident mě ujistil, že to tak není, což znamená, že ta milost nemá být nějaké napravení soudů.

Uvedl Zeman jako hlavní důvod fakt, že Kajínek i s odpykáním předchozího jedenáctiletého trestu za loupež a s následným doživotím za vraždy sedí za mřížemi fakticky 23 let bez přestávky, tedy až příliš dlouho?

Už jsme se o tom nějak zvlášť nebavili a přiznám se, že neznám motivy pana prezidenta a ani po nich nepátrám. Za sebe se na to ale dívám z toho pohledu, že ten člověk seděl už dost dlouho.

Milost je výsostní právo prezidenta, které nemusí zdůvodnit, a to ani v případě doživotně odsouzeného Kajínka. Vy byste to ale na jeho místě udělal?

Neudělal. To jsem mu také řekl. Ale musím k tomu dodat: neuráží mě to. Ten člověk tam opravdu seděl hrozně dlouho. Já bych si prostě na jeho místě nevybral zrovna pana Kajínka, máme tam jiné, kteří sedí také dlouho a jsou v podobné situaci.

Udělení milosti na doživotí odsouzenému se vymyká všem zvyklostem. Není to precedens, který může vyvolat různé reakce?

Mně se nějak pocitově zdá, že naopak milost by k takovýmto věcem měla sloužit. Vzpomeňte si na archaické doby, kdy se milost dávala zejména v případech trestů smrti.

Takže mně to naopak v tomto dává smysl mnohem více než v mnoha těch pochybných případech, které jsme zažívali za prezidenta Klause anebo i Havla.