Dal jim větší práva i jistotu a na druhou stranu jasně definoval povinnosti i odpovědnost státních úředníků za jejich počínání, chování i chyby. Proto je součástí tohoto zákona i institut kárných řízení. V něm může úředník dostat za své selhání různé tresty od výtky přes snížení platu až po vyhazov z práce a ukončení služebního poměru. Navíc se vše zaznamená do jeho osobního spisu.

Jenže dosavadní praxe ukazuje, že za dobu účinnosti zákona od ledna 2015 nadřízení využívají možnost kárně postihnout chybující úředníky jen minimálně. Místo toho jim raději udělí výtku či věc vyřeší domluvou. A když už věc předají kárné komisi, jde spíš o banální pochybení úředníků související s pracovní kázní. Tedy například pozdní příchody, neomluvená absence nebo nesplněný úkol.

Před komisi zřídkakdy

Právo oslovilo česká ministerstva a případů, kdy se konkrétní úředník zpovídal před komisí, je opravdu jen pár. Ukázalo se, že některé resorty k tomu dokonce nesáhly ještě ani jednou.

„Jeden z důvodů, proč je zatím náběh tohoto institutu trochu pomalejší, je ten, že s ním nejsou zkušenosti z minulosti, je nový. Dalším pak fakt, že ti zaměstnanci se dostali pod služební zákon až od druhé poloviny roku 2015,“ myslí si státní tajemník a náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký.

„Kárné řízení se používá až v okamžiku, kdy není jiné cesty, takže zatím víceméně jako výjimečný institut,“ uvedla personální ředitelka sekce pro státní službu Iva Hřebíková. Hřebíková je členkou odvolací komise na vnitru, kam se mohou obrátit kárně potrestaní úředníci z ostatních ministerstev.

Zatím nepadl žádný trest

Podle ní se objevily už i složitější kauzy. Týkaly se rozhodnutí zaměstnanců, jejichž postup se nelíbil nadřízeným, anebo byl podle nich dokonce v rozporu s předpisy či zákony. Jenže zatím za ně nebyl nikdo potrestán. Celkem vnitro řeší v rámci odvolání pět případů, ale žádný zatím nebyl skončen.

„Měli jsme případ rozhodnutí týkajícího se nakládání s majetkem. Je tam však potřeba věc skutečně zvážit, protože nemůžete člověka postihnout za právní názor,“ řekla Hřebíková.

Už zaznamenala i závažnější kauzu špatné evidence majetku ze strany úředníka či možné způsobení škody státu zaměstnancem ve služebním poměru v důsledku možného nesprávného postupu. Nakonec prý ale kárná komise konstatovala, že mezi tím, co podezřelý úředník udělal, a následným způsobením škody nebyla příčinná souvislost. „Ta věc by se stala i bez jednání toho člověka,“ poznamenala Hřebíková.

Řízení jsou dlouhá a složitá

Samotná ministerstva však naznačují ještě jeden důvod, proč se jim do kárných řízení zatím příliš nechce. Tím je podle většiny z nich složitost a často i zdlouhavost těchto řízení. Probíhá v nich totiž faktické dokazování jako u jiných správních řízení, které se velmi blíží téměř soudnímu projednávání, a to včetně třeba výslechů svědků či předkládání důkazů.

„Řízení je výrazně postaveno na ochraně práv účastníka řízení a naopak na silném a jednostranném důkazním břemeni na straně kárné komise. Účastník má plné zákonné právo v řízení nespolupracovat a obstruovat, jakkoli podle situace měnit svá vyjádření, dokonce za určitých okolností zcela účelově lhát, a to bez rizika postihu,“ upozornil například Jiří Caletka z tiskového oddělení ministerstva obrany.

Navíc pokud nejsou postižení úředníci spokojeni s výsledkem kárného řízení i následného odvolacího u ministerstva vnitra, mohou se následně obrátit se správní žalobou na soud.

„Ano, je to složitější než podle zákoníku práce, a to kárné řízení trvá déle, ale na druhou stranu je to transparentní. Ten člověk, který je obviněn, má možnost aktivní obrany a je třeba mu ten skutek skutečně prokázat, což považuji za pozitivní,“ oponoval některým ministerstvům Postránecký.

Když už tedy státní úřady ke kárnému řízení přistoupily, a nakonec se tamním komisím podařilo zaměstnance uznat vinným, nejčastějším trestem bylo snížení platu o 15 procent po dobu maximálně tří měsíců.

Postránecký také upozornil na to, že někteří úředníci byli ke svému velkému překvapení dočasně zproštěni výkonu služby za úmyslný trestný čin, kterého se dopustili mimo práci. „Máme třeba případ, kdy byl někdo obviněn z domácího násilí či zavinil dopravní nehodu se zraněním, což vůbec nesouviselo s výkonem služby, přesto taková sankce v podobě zproštění služby nastala,“ varoval úředníky Postránecký. V takovém případě jsou mimo službu postaveni automaticky.