Článek
NS ale zároveň zdůraznil, že pokud trestnímu rozsudku předchází sankce v daňovém řízení a její úhrada, je nutné to při výměře postihu zohlednit. Odsouzený nemá být vystaven nadměrné zátěži.
„Je proto nezbytné, aby soudy při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédly k rozhodnutí finančního úřadu (dodatečnému platebnímu výměru) o povinnosti uhradit penále z doměřené daně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlily, jak byla tato okolnost zohledněna," uvádí se v rozhodnutí.
Velký senát vycházel z konkrétního případu, který řešil Okresní soud v Liberci. Šlo o muže, který zkrátil daň o téměř 1,4 miliónu korun. Finanční úřad mu daň doměřil a přidal ještě penále.
Cíle sankcí jsou různé
Muž vše uhradil, přesto dál čelil stíhání. Liberecké soudy mu neuložily žádný další trest, nicméně jej uznaly vinným. Muž podal dovolání. Stíhání označil za nepřípustné, avšak neuspěl, a to ani s tvrzením, že zaplacením penále projevil účinnou lítost, a tak jeho trestní zodpovědnost zanikla. Podle NS plnil závazky až pod hrozbou a tlakem trestního stíhání.
Česká justice problematiku posuzovala rozkolísaně. Nejvyšší státní zastupitelství podalo v posledních měsících několik dovolání v kauzách, kde soudy stíhání zastavily právě s poukazem na to, že finanční úřad již dříve vyměřil penále.
Důležitý verdikt, na který nyní odkázal i NS, loni přijal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. V případě dvou norských občanů soud 16 hlasy proti jednomu dospěl k závěru, že odsouzení za daňový trestný čin po předchozím daňovém penále nepředstavovalo porušení zásady ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž). Cíle obou sankcí jsou různé. Penále má preventivní a donucovací funkci, trestní stíhání sleduje též represivní cíl.