Ve statistikách spadají nehody zapříčiněné spícím řidičem do kategorie Nevěnování se řízení. Je to nejčastější příčina nehod a třetí nejčastější příčina tragických nehod.

Samotná kolonka pro spánek neexistuje. V policejních statistikách nehod je pouze položka únava. Ročně se jedná zhruba o 980 nehod, jde tedy o jedno procento ze všech havárií. Počty nehod, které zapříčinil spánek či mikrospánek za volantem, jsou přitom závislé na tom, zda řidič policistům přizná, že havárii způsobilo jeho klimbání.

„Ten údaj bude velice nevypovídající, protože pokud se nám k tomu ten řidič nedozná nebo to nemáme svědecky doložené, tak nehodu nemůžeme do této položky založit,” uvedl šéf dopravní policie Tomáš Lerch.

Dodal, že tato data tedy mohou být zavádějící. „Je to podobné jako když se nám někdo nepřizná, že boural, protože telefonoval,“ ilustroval na příkladu Lerch.

Nehody s fatálními následky 

V souvislosti s nehodami se přitom často mluví o mikrospánku. Ten ale podle vedoucího Centra pro poruchy spánku a bdění Všeobecné fakultní nemocnice Karla Šonky není definován. „Mikrospánek není definovaná medicínská jednotka. Je to popis spánku, který trval velice krátce nebo rychle začal,” sdělil Novinkám Šonka s tím, že se o tomto termínu mluví nejčastěji v souvislosti s autonehodami. Je ale otázka, jestli by spánek trval tak krátce i ve chvíli, kdy by se havárie nestala.

Usnutí za volantem přitom není žádná legrace a následky mohou být tragické.

„Často se jedná o nehody, kdy řidič přejede do protisměru nebo vyjede mimo vozovku a narazí do pevné překážky, nejčastěji do stromu. Jedná se o nehody ve vyšších rychlostech s nárazem do pevné překážky, často jde o čelní střet dvou vozidel. Tyto nehody mívají fatální následky,“ sdělil Novinkám šéf BESIP Martin Farář.

Systém, který vám nedá spát

Naštěstí automobilky už na bezpečí řidičů myslí, a proto mají některé novější vozy instalovaná speciální technická zařízení, která mají kontrolovat řidičovu bdělost.

„Tyto systémy vyhodnocují chování řidiče. Sledují desítky parametrů jízdy, rychlost a míru otáčení volantem, sešlapávání pedálů, styl jízdy, zrychlování, brzdění, dokáží odhalit řidičovy zbrklé reakce, kdy řídí trhaně, stejně jako ho upozorní na dlouhou monotónní jízdu bez změn, která může přispívat k únavě, a tak dále. V případě, že vyhodnotí, že se řidič chová nestandardně nebo nezvykle, auto samo řidiče vybídne k tomu, aby si udělal přestávku,” vysvětlil Farář.

Dodal, že tento systém není možné dokoupit do staršího vozu. Technologie totiž potřebuje data z řady senzorů, které už jsou ve vozidle zabudovány. Některé systémy používají například kamery, které vyhodnocují pohyb řidičových očí.

Raději spát v posteli než za volantem

A co mají tedy řidiči, kteří vůz s touto technologií nemají, dělat? Kromě toho, že si mohou na cestu obstarat otravného spolucestujícího, by měli dbát i na prevenci.

Například před delší cestou by se měli alespoň na chvíli vyspat. Ideálně tedy nevyrážet na dovolenou hned po práci nebo nejezdit na noc. Pokud vás k tomu okolnosti nutí, je lepší se před jízdou alespoň na dvě hodinky natáhnout.

„Je důležité dělat pravidelné přestávky bez ohledu na to, zda se cítíme nebo necítíme unaveni, a to zhruba každé dvě hodiny na 10 až 15 minut. Při takové zastávce bychom se měli protáhnout, prokrvit celé tělo, klidně si i zacvičit, důležité je také nechat odpočinout oči, které trpí v přehřátém i klimatizovaném autě vysušováním,” uvedl Farář.

Žádné tučné jídlo a dostatek tekutin

Podstatné je také nejíst před cestou tučná jídla. Kachna s pěti knedlíky a zelím je sice velkým zdrojem energie, ale je to také velké sousto pro žaludek. Aby ji zvládl strávit, potřebuje pracovat na plné obrátky, což vyžaduje velké prokrvení. Málo okysličený mozek pak strádá.

Důležité je také během cesty hodně pít. Nedostatek tekutin může zapříčinit únavu. Způsobuje také bolesti hlavy a očí. Proto je lepší více pít, i kdyby to znamenalo častější pauzy. Nevhodné jsou přitom energetické nápoje, káva nebo nápoje kolového typu. Ty sice člověka nabudí, ale únava člověka pak „doběhne”.

„S narůstající únavou se nám zužuje periferní vidění, snáze něco přehlédneme. Prodlužuje se reakční doba, často reagujeme na situaci až ve chvíli, kdy hrozí náraz nebo nehoda. Proto ve chvíli, kdy zaregistrujeme, že jsme unavení, a to každý na sobě pozná, je jediná rada: zastavit si a třeba půl hodiny, hodinu si opravdu zdřímnout,” dodal Farář.