Ve dvou rezervacích žijí divocí koně, pratuři a zubři. Základem jejich jídelníčku je suchá tráva, kterou stále dokážou vyhrabat. „Zvířata jsou každý den kontrolována pracovníky chovatelského dohledu, kteří sledují, zda jsou v dobré kondici, zdravá, nezranila se a podobně,“ popsal Karel Bendl, ředitel společnosti Správa městských lesů Benátky nad Jizerou, která chovatelský dohled zajišťuje.

Zvířata okusují větve a kůru hlohů, růží, trnek a jiných keřů, které jsou v této lokalitě takřka nevyčerpatelným zdrojem potravy. Právě okus keřů je přitom jednou z hlavních úloh velkých kopytníků při údržbě zarůstajících stepí a luk.

„Hlohy navíc dávají velkou úrodu bobulí, které neopadávají, a jsou tak zvířatům k dispozici po celou zimu. Jak velcí tuři, tak koně ve velkém pojídají šlahouny ostružin. Ostružiny jsou zásadní složkou zimní potravy, jelikož nezasychají a jako jedny z mála rostlin si i v zimě udržují určitou svěžest,“ dodal Dalibor Dostál ze společnosti Česká krajina, která za vznikem rezervace stojí.

Velcí kopytníci podle přírodovědců dokážou potravu nalézt i pod povrchem půdy. „Koním například velmi chutnají oddenky kopřiv, které kopyty systematicky vyrývají ze zmrzlé země,“ doplnil Dostál.

Neukáznění lidé ohrožují životy zvířat

Přikrmování od člověka zdejší polodivoce žijící zvířata nepotřebují. Zatímco s nástrahami přírody se vyrovnávají dobře, jejich zdraví stále ohrožují někteří neukáznění návštěvníci. Za chladného počasí se totiž opět zvýšil počet případů, kdy se lidé pokoušejí zvířata přikrmovat.

„Na okrajích pastvin opět ve zvýšené míře nacházíme staré pečivo nebo zeleninu. Pokud by je zvířata zkonzumovala, mohlo by to ohrozit jejich zdraví nebo i životy. Navíc většina klisen je březí, proto jsou v ohrožení i nenarozená hříbata,“ upozornil Karel Bendl.

Vědci připomněli, že na konci roku 2015 bojovali lékaři o život jedné ze zdejších klisen a jejího mláděte poté, co je návštěvníci krmili pečivem. Zvířata jsou na zimní počasí dobře přizpůsobená. „Jejich hustá zimní srst je chrání tak dokonale, že z těla neuniká teplo, díky čemuž ani netaje sníh na jejich hřbetech.

Pokud fouká silný vítr, najdou si úkryt v hustějším porostu, nebo se prostě jen otočí zády ke směru větru a přitisknou ocas k tělu,“ popsal ochranu zvířat Dostál.