Disidentské hnutí se začalo utvářet při soudním procesu s hudebníky kapely The Plastic People of the Universe. V prosinci 1976 podepsalo Chartu prvních 242 signatářů, uvádí Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Podle úvodního prohlášení byla Charta 77 „volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě“.

Skupina podle svých slov nebyla organizací, neměla stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patřil k ní každý, kdo souhlasil s její myšlenkou, účastnil se její práce a podporoval ji.

Právě proto, že Charta neměla žádnou organizaci, nemohla být oficiálně stíhána jako opoziční subjekt.

Prvními mluvčími společenství se stali exministr zahraničí Jiří Hájek, filosof Jan Patočka a dramatik Václav Havel.

Dokument s Prohlášením Charty 77 byl vydán 1. ledna 1977. Autoři ho předali třem redakcím západních novin. Dne 6. ledna 1977 jej na svých stránkách zveřejnil francouzský deník Le Monde a otištěn byl také v Británii a v Německu.

Patočka zemřel po výslechu StB

Dokument se následně začal šířit i po Československu. O věhlas celého prohlášení se mimoděk postarali sami komunisté, kteří Chartu od jejího počátku napadali v tisku.

Signatáři a podporovatelé Charty čelili zastrašování, vyhazovům z práce a některé čekalo i vězení.

Hned 6. ledna 1977 zadržela StB při distribuci Prohlášení Charty 77 Václava Havla, spisovatele Ludvíka Vaculíka a herce Pavla Landovského. V březnu 1977 StB jedenáct hodin vyslýchala mluvčího Jana Patočku. Ten poté zemřel na mrtvici.

Anticharta

V reakci na vydání Prohlášení Charty také spustili komunisté podpisovou akci označovanou mezi lidmi jako Anticharta. Signováním dokumentu „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru” lidé — byť často pod nátlakem — odmítli chartisty a vyjádřili loajalitu režimu.

Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Anticharta v Národním divadle

Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Anticharta v Národním divadle

FOTO: ČTK

Umělci byli pozváni do Národního divadla a tam museli Antichartu podepsat. Jejich záběry pak režim používal jako demonstraci odporu proti prohlášení Charty známými osobnostmi.

Někteří ze signatářů Anticharty prý ani netušili, co podepisují, protože prohlášení začínalo větou: „Přihlašuji se k provolání československých výborů uměleckých svazů.“ Mnozí následně podpis odvolali.

Někteří také byli v seznamech signatářů vedeni, aniž by dokument podepsali.

Do ledna 1990 se pod Chartu podepsalo 1898 lidí. Po pádu režimu proběhlo ještě několik setkání chartistů, 3. listopadu 1992 byla ale činnost Charty 77 oficiálně ukončena. Ve svém závěrečném prohlášení konstatovala, že dohrála svou historickou úlohu.

Signatáři se sejdou v Lucerně

Čtyřicáté výročí Charty letos připomene Ústav pro studium totalitních režimů. Od 6. do 26. ledna 2017 se bude na náměstí Václava Havla (piazzeta Národního divadla) konat výstava s názvem Nemohli jsme mlčet.

Automobilovou honičku, kdy Havla a Landovského honila StB, připomene v Praze 6 dočasný pomník. Instalován bude 5. ledna v Gymnazijní ulici, která ústí do Evropské ulice. Právě zde byli představitelé Charty zatčeni.

Výročí si připomenou i sami signatáři Charty a disidenti 7. ledna v pražské Lucerně.

Nejznámější osobnosti Charty 77
Václav Havel
Jan Patočka
Petruška Šustrová
Alexandr Vondra
Dana Němcová
Rudolf Battěk
Jiří Dienstbier
Marta Kubišová
Stanislav Devátý
Jan Ruml
Ludvík Vaculík
Pavel Landovský
Petr Uhl