Článek
Senát vrátil vinařský zákon do Poslanecké sněmovny k přepracování. Jste jako kritik tohoto zákona s hlasováním spokojen?
Jsem přesvědčen, že je to nedostatečné. Jedná se totiž o kosmetické úpravy, a podstata, kterou kritizuji, bohužel prošla. Nelíbí se mi potlačování malých vinařů. Do vinoték všichni chodíme, existuje tu kultura pití vína. Co se týče návrhu na prodloužení lhůty do konce příštího roku, o tom jsem přesvědčený, že Sněmovnou stejně neprojde.
Prodloužení jste ale sám navrhoval...
Senát odhlasoval dílčí odložení některých ustanovení. Já navrhoval celý zákon odložit o rok, aby si vinotékaři mohli udělat smlouvy s dovozci a výrobci. Použil jsem takový příměr, že je to, jako kdybychom odhlasovali zákon o tom, že hospody, kde se točí pivo, by mohli provozovat jen výrobci a dovozci piva, ne hostinští. Všichni senátoři na mě kývali, že se jim to líbí, a pak stejně hlasovali stranicky, jak chtěl pan ministr (zemědělství Marian) Jurečka.
Vy jste předložil několik dalších pozměňovacích návrhů, které nakonec neprošly.
Bylo jich víc. Chtěl jsem vrátit do hry vinotékaře-maloobchodníky, aby nemuseli zakládat franšízy, aby byli samostatní. Další důležitá věc je ta, že poslanci navrhli, aby maximální množství vína, které se ve vinotékách může vytočit, bylo 83 litrů za měsíc. To je směšné, to ty vinotéky můžou rovnou zavřít. Navrhoval jsem, aby to bylo 750 hektolitrů ročně. Já jsem ze staré školy a rád si vypiju víno ze soudku. Zákon nás teď nutí pít z krabic a plastových boxů, a to nemůžu překousnout. Podvodníci budou víno dál stejně pančovat. Současný zákon je i tak velmi přísný.
Pančování vína není podle vás problém?
Problém to určitě je, ale ne dominantní. Kontroly odhalily, že pančování vína je u nás stále menší a menší. V roce 2014 bylo pančovaného vína 14 procent, dnes je to jen 2,6 procenta. Proč tedy vůbec děláme zákon a otravujeme poctivé vinotékaře a vinaře?
