Proti handicapovanému muži byla rozhodnutím soudů nařízena exekuce za dluh na jízdném v pražské městské hromadné dopravě. Marně se muž bránil, že jednak neměl žádné informace o tom, že by proti němu měla být nějaká exekuce, a navíc by byla vedena pro dluh, který nemohl vzniknout, neboť je již přes dvacet let držitelem průkazu ZTP/P, a proto žádný cestovní doklad nepotřebuje.

Spojení jeho jména s dluhem mohlo vzniknout jedině tak, že se nějaký černý pasažér prokázal jeho rodným listem, který v té době ztratil. Jenže pražské soudy takové námitky nezajímaly.

Senát ÚS se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem se pak plnou vahou postavil za slepého muže. „V řízení ani nebylo tvrzeno, že by stěžovatel například průkaz ZTP/P ztratil nebo se jím přes výzvu revizora neprokázal, naopak v záznamu pořízeném revizorem je uvedeno, že stěžovatel měl prohlásit, že časovou jízdenku nechal doma. Obecné soudy tak nevzaly v potaz specifické a podle přesvědčení ÚS velmi jednoznačné okolnosti případu a smysl a účel předmětného zákonného ustanovení,“ konstatoval Šimíček.

Skutku se nemohl dopustit

„Nastala tak zcela absurdní situace, kdy je proti stěžovateli vedeno exekuční řízení, ačkoliv si soudy byly a být musely plně vědomy toho, že stěžovatel žádnou svoji právní povinnost nejen neporušil, nýbrž ani porušit nemohl,“ tepal postup pražských soudů Šimíček.

ÚS nezbylo než konstatovat, že v tomto případě došlo k jasnému porušení práva na spravedlivý proces a vlastnického práva. „Spravedlnost musí být přítomna v každém procesu, ve kterém se interpretuje a aplikuje právo, tento požadavek však v právě projednávaném případě nebyl dodržen,“ zdůraznil Šimíček a upozornil, že soudy při svém rozhodování zcela přehlédly i judikaturu Nejvyššího soudu.

„Ta totiž výslovně připouští nevykonatelnost rozhodnutí též proto, že by výkon rozhodnutí znamenal popření základních principů právního státu,“ dodal Šimíček.

Případem se nyní bude muset znovu zabývat pražský městský soud.