V čem podle vás, jako ředitele zahraničního odboru Hradu, tkví problém schůzky ministra Hermana, když ani dalajlama nezpochybňuje politiku jedné Číny? Na dopis nejvyšších ústavních činitelů by se pak dalo pohlížet jako na něco nadbytečného.

Zde v principu vůbec nejde o dalajlamu či Tibet. Ostatně čínská strana historicky s dalajlamou komunikovala často i sama. Je vidět, že to samo o sobě vůbec není primárně důležité. Co naopak důležité je, je sladění času, formy a obsahu takové komunikace. Tento soulad je potom diplomacií, která může přinést výsledek. Případný nesoulad zmíněných parametrů schůzky je pak buď záměrným nepřátelským činem, anebo prostě řemeslnou chybou, zmatkem či případně kombinací obojího. Česko je svobodnou zemí. Na jakékoliv schůzce není samo o sobě nic špatného, pokud je v souladu s omezeními, která na sebe každý z nás dobrovolně přijal v souvislosti se svou funkcí.

Říkáte, že kdyby se s dalajlamou setkal Herman soukromě, problém by nebyl?

Pan Herman se tedy nepochybně může dle vlastního uvážení scházet, s kým chce. Dobrovolně se ujal funkce, ve které zastupuje politiku vlády, které je členem, a s tím na sebe převzal i jistá omezení z titulu své funkce. K soukromé schůzce, která by byla mimo pracovní dobu a mimo pracoviště, by z diplomatického ohledu – a komentuji to pouze z tohoto pohledu – nebylo mnoho co říct. Zvolená kombinace času, formátu a místo schůzky ale odpovídaly spíše akci pořádané opozičním politikem, který se má potřebu vymezit proti politice vlády. Když se ovšem ministr vlády, tedy vláda, vymezí proti vládě, vyvolává to otázky, zejména z druhé smluvní strany. Narážím na strategické partnerství mezi ČR a ČLR. Otázka čínské strany, zda dochází ke změně politiky vlády, přišla. Odpověď, že nedochází, formou prohlášení nejvyšších státních činitelů viděli všichni.

Proč to ale muselo být zrovna formou dopisu čtyř nejvyšších ústavních činitelů?

Na otázku odpovídáte, teprve když ji dostanete. A písemná forma je nejpřesnější.

S dalajlamou se ale setkali v Senátu poslanci a senátoři, kvůli tomu se žádný dopis nepsal. Nebo to Číně také vadí?

Na to žádný dotaz nepřišel. A to je empirický důkaz toho, že opravdu nejde o fakt setkání, ale o formu, čas, místo a roli. Z diplomatického pohledu bych zde dělal rozdíl mezi zástupci stran vládní koalice a opozicí. Jsem buď Sparta, nebo Slavie, a když si vyberu tým, nebudu si dávat vlastní góly. Nejasnosti vzbudí otázky smluvních partnerů. Nicméně poslanci a senátoři se primárně rozhodují v souladu se svým svědomím a nelze jim do toho vstupovat.