Žalobci touto možností kvůli obavám z úniků informací podmínili svůj souhlas s reorganizací klíčových útvarů s tím, že má jít o zcela výjimečné opatření. Nicméně podle informací redakce z důvěryhodných zdrojů se to během prvního měsíce existence centrály týká již minimálně pěti až deseti spisů.

„Je to určité vyslovení nedůvěry vůči vedení útvaru nebo jednotlivých sekcí,“ řekl na adresu pokynů státních zástupců zdroj Práva z bezpečnostních složek.

V kolika případech skutečně dostali detektivové od žalobců zákaz se šéfy mluvit, přitom není už z podstaty pokynu možné zjistit. Takto rozpracované kauzy pak totiž nejsou vedeny v elektronickém informačním systému ani v jiných evidencích.

To podle hlasů z nejvyšších pater celostátní kriminálky de facto znemožňuje práci jednotlivých šéfů, kteří nesou za jednání svých lidí zodpovědnost. Ostatně zákon o služebním poměru v této souvislosti stanoví, že nadřízený má za úkol kontrolovat a hodnotit práci podřízených.

Nevědí, co dělají

„Jak ale můžu hodnotit konkrétního policistu a dávat mu odměny či tresty, když nevím, co a jak vlastně dělá?“ poznamenal jeden z řídících důstojníků centrály.

Podle něj tak nelze dohlížet ani na běžné provozní záležitosti útvaru, jako je využívání služebních aut, vypisování přesčasů nebo čerpání peněz ze speciálního fondu na informátory.

Právo už dříve informovalo, že požadavek státních zástupců na možnost zakázat kriminalistům mluvit o svých kauzách s nadřízenými vyvolal při vzájemných jednáních s policejními šéfy největší spory.

Může nastat dublování

Představitelé policie se nakonec se žalobci dohodli na kompromisu, podle kterého smí kromě vyšetřovatele o takto „ošetřeném“ spisu vědět alespoň přímý nadřízený, tedy většinou vedoucí oddělení. Kamkoli výše, tedy mezi šéfy odborů, jednotlivých sekcí nebo celé centrály, už se ale informace o kauze dostat nesmějí.

Ani to ale podle hlasů z vedení centrály nemůže zabránit možnému dublování práce mezi policisty, což bylo jedním z argumentů pro sloučení protikorupční policie (ÚOKFK) a protimafiánského útvaru (ÚOOZ).

Pokud totiž budou mít stejnou nebo podobnou věc rozpracovanou detektivové z různých sekcí nebo odborů, a to pod dozorem různých státních zástupců, nebudou mít šanci práci koordinovat.

„Náhubkové“ pokyny přitom podle informací Práva jako první využili směrem k policistům žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Jeho šéf Ivo Ištvan už dříve Právu řekl, že možnost uložit konkrétním detektivům absolutní mlčenlivost i před nadřízenými by se měla týkat pouze nepatrného zlomku z celkového množství zpracovávaných případů.

„Musí k tomu být samozřejmě důvod a ten musí být doložitelný a obhajitelný,“ poznamenal státní zástupce. Oprávnění vydat takový pokyn podle něj vyplývá z paragrafu trestního řádu, který žalobcům umožňuje vyhradit si právo informovat o kauze veřejnost.

V rozporu s trestním řádem

„Toto ustanovení se může vztahovat i k tomu, že může být omezeno informování dalších osob, které na případu nepracují,“ vysvětlil Ištvan. Jeho náměstek Pavel Komár včera obavy z nadužívání utajování případů před policejními šéfy odmítl.

„Je to skutečně výjimečná věc, která by měla být podložena konkrétními okolnostmi. My jsme tuto možnost směrem k policejnímu orgánu využili v historii dvakrát,“ řekl Komár.

Vynucené obejití nadřízených vyšetřovatele využili podle zjištění Práva olomoučtí vrchní žalobci v minulosti např. při prověřování úniku informací z kauzy spojené s údajně cinknutými IT zakázkami, do kterého je zapleten také policejní prezident Tomáš Tuhý.

Ke konkrétním kauzám z poslední doby se však Komár nechtěl jakkoli vyjadřovat, doplnil nicméně v obecné rovině, že si dokáže představit častější využívání spíše dílčích omezení.

„Například že se nebudou určité informace zakládat do elektronických systémů,“ poznamenal náměstek olomouckých vrchních žalobců. Zároveň ale nevyloučil, že by striktní zákaz informovat kohokoli z vedení mohli jeho podřízení v budoucnu využívat ve větší míře.

Podle viceprezidenta Unie obhájců a také předsedy stálé komise pro trestní právo legislativní rady vlády Tomáše Gřivny je ale takový výklad v rozporu s trestním řádem. „Zákon s ničím takovým nepočítá,“ uvedl včera advokát.

Nevraživost zůstala

První měsíc fungování nové centrály také podle informací Práva ukázal, že nevraživost mezi protikorupčními a protimafiánskými policisty nevyprchala.

První jsou prý rozladění z toho, že musejí ty druhé zaučovat v některých, podle nich běžných administrativních věcech, jako je používání systému elektronického trestního řízení a zapisování do něj, druzí zase hovoří o vyučování v operativě, kterou prý ti první neumějí.

„Když se zeptáte jedné skupiny, tak nenechá nit suchou na té druhé a naopak,“ podotkl k tomu zdroj Práva seznámený s děním uvnitř centrály. Určité třecí plochy zaznamenal z reakcí policistů i šéf odborové organizace Unie bezpečnostních složek Zdeněk Drexler.

„Něco mezi nimi je, ale vždycky záleží na konkrétních lidech. Kdo si stál za tím, že je hrdý člen ÚOOZ a přes něco jiného vlak nejede, tak pak samozřejmě s těmi bývalými z ÚOKFK kamarád nebude,“ poznamenal Drexler.