Jeho prarodiče koupili dům v roce 1906. Nemovitost ale za války zkonfiskovali nacisté jako židovský majetek. Prarodiče i mužovi rodiče zemřeli ve vyhlazovacím táboře. On sám dokázal hrůzy nacistického běsnění přežít, přestože se v koncentráku ocitl ve svých čtyřech letech.

KOMENTÁŘE DNE:
Velké úkoly před novou vládou se Zemanem v zádech – Úlohu vlády Andreje Babiše ve vztahu k prezidentovi analyzuje Thomas Kulidakis. Čtěte zde >>

Očima Saši Mitrofanova: Střídání světů v premiérském křesle 

Po válce pak dům zkonfiskovala Československá republika jako majetek Německé říše. O tom, že jeho prarodiče vlastnili před válkou dům, se ale muž dozvěděl až ve zralém věku čirou náhodou, když pátral v archivech po zmínkách o své rodině.

Promeškal ovšem všechny lhůty podle restitučních předpisů, proto jako univerzální dědic podal určovací žalobu. Okresní soud v České Lípě mu vyhověl, ovšem liberecká pobočka Krajského soudu verdikt změnila s vysvětlením, že nárok bylo možné uplatnit jen podle restitučních předpisů. Dovolání pak odmítl i Nejvyšší soud.

Nedodržel lhůtu

„Prakticky nic jsem si nepamatoval, a to v souvislosti s velmi traumatizujícími zážitky, kterými jsem byl obklopen. Po mých prarodičích nezbyly žádné doklady, dokonce ani fotografie. Dokumenty, které se mi podařilo získat, jsem velice obtížně hledal po různých archivech. Tam jsem nehledal majetek, ale informace o mých předcích, k čemuž jsem se odhodlal až po odchodu do důchodu,“ napsal muž do své stížnosti.

„Nárok ve své podstatě nesměřuje jen k nápravě majetkové křivdy, ale zahrnuje i požadavek na navrácení části rodinné identity, protože po prarodičích stěžovateli a dalšímu jeho příbuzenstvu nezůstala ani jediná památka. Soudy všech stupňů tento aspekt případu zcela přehlédly,“ upozornil soudce ÚS David Uhlíř.

„Státní loupežná vražda”

„Je navíc zjevné, že první konfiskace majetku, provedená z rasových důvodů nacistickou Německou říší, je nulitním aktem, jehož vady dosahují takové úrovně, že nelze vůbec mluvit o právním aktu, nikoho nezavazuje a nikdo není povinen ho respektovat. Bez jakýchkoliv eufemismů je nutno konstatovat, že se jednalo o zbavení majetku v důsledku totalitním státem organizované a dokonané loupežné vraždy,“ upozornili soudci.

ÚS ale také jedním dechem upozornil, že jeho verdikt neznamená, že každý, kdo promeškal lhůty restitučních předpisů, by se mohl domáhat svého majetku, neboť i zde platí zásada, že bdělým náležejí práva.

„Ve zkoumaném případě se však vyskytují okolnosti takového charakteru, že by bylo nespravedlivé na tomto přísném principu setrvat,“ měl jasno Uhlíř.