„Úřady práce v roce 2014 evidovaly 260 999 cizinců pracujících nebo čekajících na práci. Poslední roky to bývá vždy téměř na chlup přesně padesát procent cizinců pobývajících v České republice,“ řekl Právu Vladislav Günter, ředitel Centra pro integraci cizinců (CIC), které se zastává jejich práv mimo jiné i na trhu práce.

„Neexistuje žádný údaj, kolik z nich se u nás setkalo s porušováním zákoníku práce, ale výzkum Diakonie Českobratrské církve evangelické mezi pracovníky z Bulharska, Rumunska a Moldávie z konce roku 2014 uvádí, že z dotázaných 200 respondentů měly dvě třetiny pracovněprávní problémy. Sem patří nevyplacené mzdy, strhávání takzvaného desátku, nedostatky v pracovních podmínkách, zadržování osobních dokladů, vyhrožování,“ doplnila Michaela Límová z CIC.

V současné době žije na území Česka podle údajů ministerstva vnitra 467 562 cizinců, přes 260 tisíc mužů a více než 200 tisíc žen. Další desítky tisíc jsou tu načerno.

Roky se nikdo o svá práva nehlásil. Zastání u českých institucí nehledal. A tak se takové praktiky rozmohly.

Novodobí otrokáři

„Zaměstnavatelé to dělali lidem ze třetích zemí. Pak tak začali zacházet i s pracujícími ze zemí Evropské unie a opět jim to prošlo. Nyní takové jednání mlčky snášejí i Češi. Argumentace těchto novodobých otrokářů je jasná: Když se ti to nelíbí, běž, na tvou práci čeká sto dalších,“ uvedl Günter.

Proto centrum na podzim roku 2014 zaměřilo jeden ze svých projektů přímo na boj za práva cizinců, kteří v 21. století na trhu práce otročí. Jedním ze 167 lidí, kterým už pomohli, byl Rosťa z Lotyšska.

„Pracoval jsem na stavbě pro jednoho Ukrajince. Jenže šetřil na respirátorech a já z toho měl velké dýchací potíže. Když jsem se ozval, že mám bolesti, nedali mi výplatu a odhlásili mě z pojištění. Nedostal jsem zaplaceno i za tři měsíce. Pak mi tvrdili, že pro mě nemají práci. Po roce jsem skončil. Ale žádné výstupní papíry a potvrzení pro úřad práce mi nedali. Ani peníze, které dlužili,“ svěřil se redakci Rosťa, který v Česku žije osm let.

Protože však živí ženu s malou dcerkou, hledal pomoc, kde to šlo, až se spojil s CIC. „Informovali inspekci práce. Dostal jsem zaplaceno za poslední dva měsíce a také papíry, takže jsem se přihlásil na úřad práce a sehnal si zaměstnání. Pracuju v normálních podmínkách, výplata mi chodí pravidelně, hradí mi pojištění. Jsem moc šťastný,“ dodal muž, který pracuje jako skladník v české pobočce Amazonu.

V tuto chvíli se může centrum pochlubit jedním vyhraným soudním sporem, dalšímu klientovi byla doplacena dlužná mzda ještě v průběhu soudního řízení a dvěma klientům zaplatil zaměstnavatel jen na základě šetření inspekce práce.

Soudy na straně zaměstnanců

„Češi se jakž takž probouzejí z bezvědomí. U cizinců to je pomalejší, jde o první vlaštovky. Přitom zákoník práce je u nás hodně na straně zaměstnanců. A jak se ukazuje, soudy na to slyší. Jen v poslední době máme za sebou několik vyhraných soudních sporů, kdy zaměstnavatel zaplatil,“ komentovala situaci právnička Radka Medková, která poskytuje vykořisťovaným zaměstnancům bezplatně konzultace.

Nejčastější nešvary zaměstnavatelů v Česku se podle ní dají shrnout do jakési top desítky: absence písemné smlouvy ani ústně vyřčená základní mzda – natož písemně. Peníze za přesčasy neexistují, nárok na placenou dovolenou je jako z říše snů. Žádné ochranné pomůcky, natož přihlížení k bezpečnosti práce, neexistuje písemná výplatní páska, výplaty jsou spíše nahodilé a většinou na ruku. Běžné je vyhrožování, že zaměstnance nahlásí na policii za nějaký smyšlený pracovní prohřešek, i neplacení pojištění.“