Nechtěným těhotenstvím a následnou svatbou ve zkráceném termínu, „aby to nebylo vidět“, přitom dříve začínala četná manželství. Řada již dospělých dětí se tak mohla podivovat, že se narodila tak brzy po svatbě.

Tato praxe ale skončila, shodují se sociologové a dokládají to i statistické údaje. Téměř polovina dětí se nyní v Česku rodí mimo manželství. V roce 2014 to bylo 51 tisíc dětí. Přitom ještě v roce 1989 se mimo manželství narodilo pouze 10 tisíc dětí.

„Růst podílu dětí narozených mimo manželství je jedním z nejvýznamnějších trendů demografického vývoje Česka posledních tří desetiletí,“ uvádí Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky.

Drahé sňatky

„Budeme mít dítě,“ svěřila se Právu osmadvacetiletá Kamila, „o svatbě ale nepřemýšlíme. Někdy se vezmeme, ale teď budeme mít starosti s narozením miminka, velké finanční výdaje, tak to nebudeme komplikovat dalšími vydáními na svatbu.“

„Počítám, že se vezmeme, ale teď rozhodně budeme rádi, když finančně utáhneme mimčo,“ přikyvuje partnerce třicetiletý Petr, jinak povoláním strojní inženýr, který s Kamilou žije již šest let.

„Miminko jsme neplánovali, ale když přišlo, je to dobrá zpráva, těšíme se na ně. Zda jsme oficiálně manželé, na to nemá žádný vliv,“ dodává.

K tomu, že těhotenství není v Česku důvodem ke svatbě, přispěla řada faktorů. Mezi ekonomické důvody, jak uvádí finanční poradce František Macháček, patří, že narození dítěte nabourá rozpočet neformálního páru více než vydatně.

Často je totiž třeba najít i větší byt. Přidat k těmto výdajům souběžně ještě desítky tisíc na svatbu je nad ekonomické možnosti většiny Čechů a Češek. Malá, neokázalá a velmi levná svatba, která by legalizovala miminko, není za současného postoje společnosti k dětem narozeným mimo manželství vůbec třeba.

Za družičky vlastní dcery

Děti narozené mimo manželství mají stejná práva a nároky jako děti narozené v manželství. Nikdo nikdy nezkoumá a neřeší, jak se narodily. Většina mladých, pokud se ke svatbě odhodlá, si ji chce užít, mít ji velkou a hezkou.

„Tady vůbec nezáleží na čase,“ řekl Právu osmatřicetiletý Jiří, jemuž a jeho ženě šly na svatbě za družičky právě jejich dcery. „Užily si to s námi,“ říká. „Vadilo to někomu?“ Sňatek už není nutným krokem k legalizaci společného soužití a plození dětí. Z tohoto stavu společenského povědomí vychází vztah mladých lidí, a zejména mladých s vyšším vzděláním, ke svatbě i těhotenství.

Prioritou je přitom stále rodina, za kterou je ovšem jaksi automaticky brána i ta, která vzniká bez oficiálního potvrzení úřadů.

Podle publikace „47 odstínů české společnosti“ sociologického ústavu nesezdané partnerství berou dnešní mladí lidé jako alternativu, jako výraz rovnosti. Soužití dvou lidí berou jako faktické manželství nebo jako soužití na zkoušku.

Mladí lidé se přitom vůbec proti svatbě nevymezují, dvě pětiny párů žijících v nesezdaném soužití se později i „oficiálně“ vezmou. Svatba však není životní nutností pro společné soužití.

Věk dospělosti se dnes mění

Svůj vliv má i skutečnost, že se výrazně mění životní cyklus člověka. Dříve podle názoru sociologů byla životní dráha rozdělena a přesně ohraničena, jedna etapa plynule přecházela do druhé.

To ovšem současná doba mění. V osmnácti je člověk oficiálně dospělý, trestně odpovědný za své chování. To ovšem neznamená, že je dospělý ve všem. Hlavní je, kdy se začne jako dospělý cítit a chovat sám.

Jednotlivé životní etapy ztratily své časové kontury. Od jednadvacetileté ženy se automaticky neočekává, že už bude vdaná, u 63letého muže se nečeká, že automaticky začne jako důchodce posedávat denně v parku a drobit housku ptáčkům.

Jak se prodlužuje věk, tak se prodlužují i životní etapy. Třicetiletá prvorodička, která by byla před dvaceti lety raritou, je dnes běžným průměrem.

Třicetiletý neženatý muž či svobodná dívka jsou dnes v nejlepším věku, aby perspektivně uvažovali o založení rodiny. Mění se výrazně postavení žen, rozdělení rolí v rodinách.

„Nesporným kladem je, že manželství se už nebere jako očekávaná a společenským tlakem vynucená forma legalizace společného života, ale jako skutečně procítěný, dobrovolný svazek na základě vnitřní potřeby a pocitu obou partnerů,“ vysvětluje Macháček.