Ve čtvrtek se jim v Chrastavě pokusila vysvětlit náměstkyně ministra vnitra Jana Vildumetzová, proč ministerstvo ukázalo právě na120 hektarů na území Libereckého, a 30 hektarů Královéhradeckého, Moravskoslezského, Olomouckého a Pardubického kraje.

„Bylo by to už dávno vyřešené. Už to schválila vláda, ale až při přípravě mezinárodní směrnice se zjistilo, že pozemek v Moravskoslezském kraji skrývá zásoby černého uhlí,“ řekla Vildumetzová.

Musí to schválit parlament

Obce mají podle náměstkyně do pátku čas se k návrhu vyjádřit, stejně žádá vnitro o stanoviska i ministerstva průmyslu a životního prostředí. Převod pozemků by musel na základě prezidentské smlouvy schválit ústavní většinou český parlament.

„Nedokážu si představit, že by v České republice byl takový vichistický parlament. Myslím, že nikdo se nebude chtít chovat tak, aby svou zemi připravil o svrchované území,“ ostře reagoval Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj) starosta Chrastavy, jejíž katastr by se měl zmenšit o několik hektarů lesních pozemků na hranici.

Spor na Moravě se řeší na Liberecku

Proti plánu pozemkového vyrovnání se postavil i Liberecký kraj. Hejtmanovi Martinovi Půtovi (STAN) vadí, že 60 let starý spor o území na Moravě má vyřešit předání pozemků na Liberecku. A to navíc v místě, kde polská těžební společnost rozšiřuje těžbu hnědého uhlí až na okraj hranice s ČR. „Cena pozemků je nižší, než kolik bude stát samotné geometrické zaměření a posun hraničních znaků,“ upozornil i na ekonomickou stránku řešení Půta.

Polská strana však podle informací ministerstva finanční kompenzaci dlouhodobě odmítá.

Polsko si nárokuje víc

Pozemky nárokuje kvůli sporu o Těšínsko, které vyřešila až československo-polská smlouva z roku 1958. Přestože tehdy došlo k územnímu narovnání, po roce 1989 byl spor obnoven a Poláci si spočítali, že přišli o 368 hektarů. Na vypořádání nároků se v roce 1992 dohodli tehdejší ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Krzysztof Skubiszewski. Faktické vyrovnání se řeší přes dvacet let.