„Příčinami růstu počtu sociálně vyloučených lokalit byla především globální ekonomická krize, zvýšení nezaměstnanosti a kupčení s chudobou, kdy například stát v dobré víře umožnil provoz ubytoven pro sociálně slabé občany, ale státní doplatek na bydlení je často zneužíván,“ uvedl Jiránek.

KOMENTÁŘE DNE:

Úměra je prostá, více zbraní znamená více mrtvých  - Pomůže ozbrojené obyvatelstvo zabránit střelcům typu Stephen Paddock, či naopak? - Čtěte zde >>

Čeká se na zákon o sociálním bydlení

Sociálně vyloučené lokality se nacházejí ve třech stovkách obcí a měst. Mezi městy s počtem obyvatel nad 20 000 je podle údajů ČT nejvíce takových míst v severních Čechách a na severu Moravy. Například v Litvínově žije na okraji společnosti 20 procent z celkového počtu jeho obyvatel. V Jirkově je to 14 procent, v Mostě a v Ústí nad Labem po osmi procentech. Karviná a Chomutov mají v chudinských čtvrtích sedm procent obyvatel, Bohumín šest a Havířov se Sokolovem čtyři procenta.

Navýšení počtu sociálně vyloučených lokalit Jiránek nepředpokládá ani v souvislosti s nynější migrační krizí. „Nevidím v tom problém. Jedná se o malé počty lidí a i v předchozích migračních vlnách se podařilo příchozí buď integrovat, nebo vrátit do země původu,“ řekl.

Největší sociálně vyloučené lokality v ČR
Brno – 8000 obyvatel
Ostrava – 7800 obyvatel
Ústí n/L – 7400 obyvatel
Praha – 7000 obyvatel
Litvínov – 6000 obyvatel
Most – 5400 obyvatel
Zdroj: průzkum společnosti

S tím ovšem řada expertů nesouhlasí a upozorňují na potenciální nebezpečí a odkládání i teoretických řešení. Samotný fakt, že se nedaří snižovat počet sociálně vyloučených lokalit, je podle nich varující. Je totiž dokladem, že společnost se neumí s tímto problémem vypořádat, nedokáže zajistit či podpořit tvorbu nových pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací.

Obrat k lepšímu si sociální pracovníci slibují až od přijetí zákona o sociálním bydlení, který by měl vstoupit v platnost od roku 2017. „Jeho cílem je mít sociální byty pro sociálně vyčleněné občany rozprostřené rovnoměrně po městech tak, aby nevznikala další ghetta,“ konstatoval v ČT Jiránek. I kdyby se podařilo přimět obce a města k výstavbě sociálních bytů, pomůže se ale pouze lidem žijícím v ghettech v současnosti.

Migrantů bude nejspíš přibývat

Pokud by začalo být nutné řešit problémy s ubytováním migrantů v řádech tisíců či desetitisíců, nepomohl by ani zákon o sociálním bydlení. Otevřenou otázkou je i společenské a kulturní soužití mezi různými skupinami obyvatel. Nejde jen o opatření na úrovni obcí a měst. Ty ve snaze předejít konfliktům či nárůstu kriminality dělají, co mohou a umějí.

V potaz je třeba brát i veřejné mínění. Ani zde se ale nijak celostátně nepokročilo, například v souvislosti se spolužitím s Romy se postoje české veřejnosti nijak zásadně nelepší. Potvrzují to všechny průzkumy veřejného mínění. A to se přitom řeší spolužití s českými občany, v rámci českého právního systému a zde uplatňovaných společenských pravidel.

Otázkou soužití odlišných kultur a možných rizik s tím spojených se ale v Česku v souvislosti s migranty nikdo v předstihu zásadně nezabývá. Čechům chybí nejen praktická zkušenost s tímto soužitím.

Nejsou připraveni ani na to, jak reagovat na zvyklosti migrantů utvářet ucelené sociální skupiny žijící pospolu a řídící se vlastními zákony a pravidly. Stejně tak zatím chybějí analýzy o požadavcích škol a celého vzdělávacího systému, které by se musely vypořádat nejen s počty migrantů, ale i s novými požadavky na rekvalifikace pedagogů.

Patrně se čeká, že se vlna migrantů Česku vyhne a potenciální problém „se vyřeší sám“, shodují se ekonomičtí analytici. To je ale iluze. Ve světě je nyní podle střízlivých odhadů na 65 miliónů uprchlíků. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je nyní počet uprchlíků ve světě nejvyšší od druhé světové války.