Zachytit šakala pomocí fotopasti se podařilo studentce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Kláře Pyškové náhodně, její projekt se zaměřoval na výzkum všech druhů šelem v Polabí. Pozorování podle ní svědčí o tom, že tudy šakal jen neprochází, že se tu nejspíš usadil. Přesné místo pozorování nebylo uvedeno.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Do budoucna lze podle Pyškové očekávat, že se budou utvářet stabilní šakalí populace, případně se budou zvětšovat.

Důkaz o přítomnosti živého šakala v Česku dosud neexistoval. Všichni zatím nalezení jedinci byli zastřelení nebo přejetí, první doložený exemplář v roce 2006 byl na jižní Moravě. Jednoho přejetého šakala našli také v roce 2011 na Benešovsku.

„Velké šelmy se poměrně obtížně monitorují, takže nevíme, kde všude se u nás šakal doopravdy vyskytuje. V Polabí však najdeme prostředí, které šakalovi vyhovuje, navíc je to jedna z našich nejteplejších oblastí," uvedla Pyšková.

Šakal obecný (Canis aureus)
Šakal obecný pochází a přirozeně se vyskytuje na území severní Afriky, Balkánu, od Blízkého východu po Indočínu. Nejstarší záznamy o jeho přítomnosti v Evropě pocházejí z Chorvatska, Řecka a Bulharska.¨

Největší roli v šakalí migraci pravděpodobně hraje změna klimatu. Kromě toho v měnící se krajině mohou vznikat nové koridory šíření, které pomáhají zvířatům překonat dříve neprůchodné oblasti.

Šakalové žijí v párech nebo v malých rodinných smečkách a loví převážně v noci.