Jediné dětské a dorostové detoxikační centrum sídlí v Praze v Nemocnici milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Za uplynulý rok tu ambulantně vyšetřili celkem 848 pacientů a na čtrnácti lůžkách se zde ve dvanáctidenních pobytech vystřídalo 257 dětí.

„Končí u nás děti z různých rodin, i z těch úplně normálních. A často se musí terapie opakovat. Až napočtvrté se třeba podařilo dostat ze závislosti na pervitinu šestnáctiletou dívku,“ uvedl vedoucí lékař centra Marian Koranda.

Největší zlo: pervitin

„Pocházela ze střední třídy, kde oba rodiče byli pracující, matka tehdy na mateřské, a nedokázali s ní nic udělat, až dokud jí nedali jasný řád, že není možné, aby se domů vracela jednou za tři dny. Až když rodiče začali fungovat jednotně, měla smysl naše léčba,“ naráží Koranda na největší problém závislých dětí, kterým bývají překvapivě rodiče.

„Nejčastější závislostí je u našich dětských pacientů jednoznačně ta na pervitinu. Obrovský problém, který musíme nyní řešit, a vlastně nevíme jak, jsou děti závislé na pervitinu, jejichž oba rodiče ho berou. V takových případech je to vlastně stoprocentní například oproti alkoholismu, kde je to tak půl na půl. Polovina dětí alkoholiků pije a druhá polovina ho nenávidí,“ konstatoval Koranda.

Šéf centra dodal, že úplně chybí jakási celorodinná terapie závislých. Dobrou zprávu mezi posledními trendy v léčbě závislostí dětí však Koranda má.

„Zvyšuje se nám sice počet pacientů závislých na alkoholu, což, zdá se, není tím, že by děti více pily, ale tím, že už si společnost uvědomuje, že není normální, aby ve čtrnácti letech pily děti deset piv i víc. I když měl jsem tu tatínka, který hrdě poplácal synka po ramenou, jaký je to frajer, když dokáže vypít dvanáct piv, že to on v jeho věku teda nedokázal,“ řekl vedoucí lékař centra.

Toto zařízení, jediné svého druhu, však ze svých zdrojů musí živit nemocnice a ubírat tak jiným oddělením. Dětské detoxikační centrum se totiž dostává každoročně do minusu až čtyř miliónů korun. A byť podle Korandy ministerstvo zdravotnictví dělá, co může, řítí se centrum do stále hlubších dluhů.

Shánějí peníze, kde se dá

„Problémem je, že zdravotní pojišťovny nejsou schopny ufinancovat žádné protidrogové zařízení. Obecně psychiatrie je systémově druhá nejhůře financovaná. Proto také poslední dobou vyvstávají hodně tragédie způsobené psychicky nemocnými vrahy,“ upozorňuje šéflékař.

„Nás pojišťovny vyplácejí podle kódu, který se možná vyplatí pro 800 pacientů ve velkých léčebnách, ale pro nás, kteří hospitalizujeme maximálně čtrnáct dětí a máme celodenní terapeutický a režimový program, je to propastně nedostatečné.

Zaplatíme psychiatra na vstupní vyšetření, pediatra, jednou týdně psychologa a zdravotní sestry. Ale terapeuty s náročným výcvikem a vzděláním, kteří tu důležitou terapii provádějí, už ne, to už jde ze zisku naší nemocnice,“ popsal potíže zařízení Koranda.

Peníze proto shánějí, jak se dá. „Z ministerstva zdravotnictví jsme dostali dotaci 600 tisíc korun, ale hlavní město nám nic nepřispívá. I když v minulých letech nám Praha dávala 110 tisíc korun, požadovala supervizora, který nás stál 80 tisíc. Nyní nám však opět významně pomohla Praha 1, i když příjem pacientů není regionálně omezen a může k nám každý,“ děkuje vedoucí lékař dětského a dorostového detoxikačního centra.

„Jelikož je toto centrum jediné svého druhu v republice, rozhodlo se zastupitelstvo Prahy 1 vyslovit hlasitou podporu tomuto projektu. Podařilo se nám letos prosadit navýšení příspěvku z rozpočtu na 600 tisíc korun. Současně doufám, že se nám podaří zahájit pozitivní debatu nad zásadním celorepublikovým významem dětského a dorostového detoxikačního centra a pomůžeme tento projekt zachovat,“ sdělila redakci Šárka Chládková Táborská (ČSSD), zastupitelka a předsedkyně výboru pro protidrogovou problematiku prvního pražského obvodu.