Ačkoli byl roku 1989 celosvětově zakázán obchod se slonovinou, populace divokých slonů od té doby klesla na polovinu a stále klesá. Poptávka po klech, zejména v Číně, žene cenu slonoviny na černém trhu do závratné výše. Nepodaří-li se tento trend zastavit, do deseti let by mohli být sloni v Africe vyhubeni.

Cama pomáhá nejen celníkům v Brazzaville, hlavním městě Konga, ale vyráží s ozbrojenými strážci národních parků i do terénu. Hned po týdnu se jí podařilo odhalit zásilku dvou krokodýlů a deseti želv, objevili i množství bushmeetu, vyuzeného masa divokých zvířat, připraveného k ilegálnímu transportu do světa.

Poslala nejlepší zvíře

„Poslala jsem tam své nejlepší zvíře. Je zdravá, akční, temperamentní, se strašnou chutí pracovat,“ vzpomíná Böhme.  Nápad nasadit do boje s pytláky a pašeráky psy se zrodil v hlavách Arthura F. Sniegona z Třince, zakladatele organizace Save Elephants, a Američana Naftali Honiga z neziskovky Palf.

Už loni do Konga přiletěli z Izraele první dva psi, Shon a Rick, které Böhme přiletěla docvičit přímo na místo. To byla její první výprava do Afriky. Nyní tam jela s Camou.

„Při odletu měla naučené tři pachy: slonovinu, jejíž vzorky jsme získali ze zoo Liberec, šupiny luskouna a gorilí srst z pražské zoo. Po příletu měla mít asi týden na aklimatizaci, ale ona je hrozný živel. Stačily dva dny a už chtěla pracovat,“ pochlubila se Böhme. Fenka se brzy naučila označovat také náboje do zbraní a bushmeat.

„Kartuše s náboji označila už na první ostré akci. Našli jsme pytlácký tábor. U jedné tašky se zastavila a začala hrabat. A byla tam kartuš,“ řekla Böhme, která se i přes všechna nebezpečí v Africe nebojí. Aspoň méně než v noci v Čechách.

Psí kotce pod dohledem

„Jednou byla akce u místního boháče. Na jeho pozemku se zpracovávala slonovina. Mě ani Camu s sebou nevzali. Popralo se to tam a Arthur byl bez kamery, kterou rozbili. Ale kartu zvládl vyndat a slonovinu taky zabavili a i nějaké zatčení proběhlo,“ vzpomíná Hana Böhme. V ohrožení se často ocitají nejen aktivisté, vystupující proti pašerákům, ale i psi.

„Kotce jsou pod dohledem a chodí tam hlídač. Přesto nemáme jistotu, jestli po nich pytláci nepůjdou,“ uvedla chovatelka. Dnes Hana Böhme navštěvuje hodiny francouzštiny, neboť se do Afriky hodlá brzy vrátit. Nejen za Camou, ale i s nově vycvičeným psím pomocníkem.

„Doufám, že nás v tom podpoří i město Česká Lípa, jehož pozemky využíváme k výcviku psů a mají se na nich připravovat další psi pro Afriku,“ věří.  A prozrazuje i druhé přání. „Chci sehnat sponzora, který by pořídil či zapůjčil auto, nejlépe toyotu nebo jeep. Před každým výjezdem jsme čekali, kdo nám ho půjčí. Případně se jezdilo taxíky, ale tam se vešel jen jeden pes,“ vysvětlila Pražačka, kterou na Českolipsko zavála původní profese – malování skla. Dnes se kynologii věnuje na sto procent.

Vymodlené štěně

„V životě by mne nenapadlo, že Camu někomu nechám. Byla mé vymodlené štěňátko ze Slovenska. Ale viděla jsem předem podmínky, do kterých jde, sama jsem jí vybrala psovoda – proto jsem neváhala,“ svěřila se. Při loučení nakonec ani nebrečela.

„Její psovod je Konžan. Je to jeden z mála Afričanů, který se psy pracuje srdcem, ne proto, že má něco naučené. Viděla jsem, že jsou spolu šťastní,“ usmála se. Lehké to ale nebylo.

„K bezkonfliktnímu osamostatnění Camy nakonec přispělo, že jsem onemocněla malárií. S velikou bolestí hlavy jsem ulehla a Cama odjela na akci beze mne. Do té doby nechtěla pracovat s nikým jiným než se mnou. Ale chytla se hned,“ dodala osmatřicetiletá žena.