Zůstává jim ale jedno společné – snaha ublížit, vyděsit, způsobit nepříjemnost, poškodit. A hlavně zůstat v anonymitě.

„Maily mi zničily manželství,“ říká pětatřicetiletá Petra. Začaly chodit jejímu manželovi. Sprosté, vulgární, s fotomontážemi, poukazující na její údajnou nevěru. „I když mi manžel zpočátku věřil, nakonec jed anonymů náš vztah rozleptal,“ sdělila Právu Petra.

„Lidé stále píšou anonymní dopisy, aby ublížili,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová. Podle ní nemusejí mít ani reálný základ. „Stačí závist, škodolibost, snaha narušit hezký vztah, pohodu či zkazit úspěch,“ dodává.

„Autoři anonymů přitom nemusí být psychicky abnormální, často se jedná o lidi tzv. v normě. K psaní anonymů je spíše vedou charakterové vlastnosti, jako je závist,“ vysvětluje.

Hra se strachem

Varující podle psychologů je, že anonymní vzkazy a dehonestující informace a údaje či fotografie o svých spolužácích a spolužačkách začínají posílat či je umisťují na sociální sítě už i žáci základních škol či studenti středních škol.

Autoři anonymů počítají především s tím, že adresát se nebude chlubit s tím, že anonymní dopisy dostává, natož aby se svěřoval s jejich obsahem, shodují se psychologové. Největší zlo anonymů spočívá v zasetí pochybností, v otřesení důvěry. Vyvrátit pomluvu je někdy nemožné.

„Na pracovišti se objevil anonymní dopis, že kradu,“ říká padesátiletá ekonomka Martina. Revize účetnictví ovšem nic takového nepotvrdily. Vedoucí o anonymu veřejně informovala, stejně jako zveřejnila své stanovisko, že Martině důvěřuje.

„Přesto kdykoli se na pracovišti něco ztratilo, otočily se zraky spolupracovníků automaticky na mě. Bylo to k nesnesení. Vztahy byly pak strašné,“ dodala.

Pokud ale skutečně dojde k neoprávněnému poškození pověsti, dobrého jména, rodiny, zaměstnání, jde o trestný čin ­po­mluvy.

Podle advokátky Soni Sedláčkové záleží na tom, o jaký druh pomluvy šlo a jestli byla způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit osobu v zaměstnání, narušit rodinné vztahy či způsobit jinou újmu. Za to hrozí až rok odnětí svobody. Důležité také podle ní je, zda nepravdivý údaj byl uvěřitelný pro ostatní spoluobčany.

Obrana existuje

Podle Asociace grafologů chtějí autoři anonymů skrýt svou skutečnou identitu, proto mění písmo i styl vyjadřování. Časté je, že se snaží vzbudit dojem, že dopis psala nevzdělaná osoba, nebo vytvářejí dojem, že autorem je například cizinec.

Stále častý je i způsob, že se autor podepisuje smyšleným jménem nebo jménem člověka, kterého zná i adresát anonymu.

Forenzní grafolog dokáže ale odhalit změnu stylu, řeči, písma, identifikovat autora, upozorňují grafologové. Identifikovatelné jsou i počítače, tiskárny.

Vystopovat autorství e-mailu je dnes rovněž možné, každý vstup do kyberprostoru v něm totiž zanechá prakticky nesmazatelnou stopu. Dnes lze za ­pomoci specializovaných programů zjistit, zda se jedná o náhodný e-mail, o kampaň, zda se na kampani podílí jedna či více osob atd. Pokud je však autor anonymu obratný, může za sebou v internetovém prostoru takřka dokonale zamést stopy.

Nejvíce anonymům vadí, když se o problému začne otevřeně mluvit, a hledání pravdy se pak zaměří spíše na autora anonymu než na oběť. Zjištění, že někdo skutečně píše anonymy, má pak pro něj velmi tvrdé společenské a často i trestní důsledky.