Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek řekl, že vašemu jmenování předcházely týdny utajených jednání a že předsedové Ústavního a Nejvyššího správního soudu Pavel Rychetský s Josefem Baxou si dosadili na Nejvyšší soud člověka, který patří do jejich vztahových vazeb v justici. Jste si vědom takových schůzek a zákulisních jednání?

Ničeho takového si vědom nejsem. Myslím si, že to jsou skutečně představy bývalého ministra Blažka a mrzí mě, že v souvislosti s jmenováním do takové funkce, jako je předseda Nejvyššího soudu, něco takového vůbec zaznívá.

O žádnou funkci v justici jsem nikdy neusiloval. Je o mně obecně známo, že jsem žádnou ani nevykonával. Pokud to někdo zdůrazňuje, že to je moje vada a možná i nedostatek, možná, že jo, já nevím, to musí posoudit veřejnost.

Pro mě je to především velký závazek. Nemyslím si, že bych měl teď začít slavit, ale hlavně se zamyslet nad tím, jak pomoci justici a Nejvyššímu soudu.

Pokud se tady vytváří nějaká představa o tom, že jde o nějaké zákulisní jednání, tak chci upozornit na to, že stejným způsobem byli jmenováni všichni předsedové Nejvyššího soudu přede mnou a v tomto směru je to naprosto standardní postup. Bylo to výlučnou pravomocí prezidenta republiky, a to je správně.

Kdo vám tu funkci nabídl?

Mě požádala o to, abych se stal předsedou Nejvyššího soudu předchozí předsedkyně, a já jsem po dlouhé zvažování řekl, že na to přistupuji.
A co se dělo potom, to se musíte zeptat pana prezidenta. On mě pak pozval na osobní setkání, kde jsme si pohovořili o mých představách, o jeho představách, a na základě toho mě dnes jmenoval.

Kdy jste nabídku dostal?

Myslím si, že to bylo koncem listopadu. Mezitím byly Vánoce, čímž se to trochu logicky zbrzdilo, takže je to zhruba ten měsíc projednávání o mém jmenování.

Pavel Blažek kritizoval i skutečnost, že o vašem jmenování nebyla informována ministryně spravedlnosti Helena Válková. Na Hradě jste s ní o tom mohl hovořit. Takže věděla o tom?

Osobně si myslím, že o tom oficiálně nevěděla, tedy že s ní o tom nikdo oficiálně nejednal. Souvisí to právě s tím, že je to výlučná pravomoc prezidenta, záleží na něm, jaké zdroje a informace o uchazeči si získá a jakým způsobem v tomto směru postupuje. Já tohle naprosto respektuji a dost dobře nechápu, proč to panu bývalému ministrovi tak vadí.

Údajně jste byl až třetí volba. Víte o tom, že by tu nabídku dostal někdo jiný před vámi?

Nevím, jestli to paní předsedkyně nabídla někomu přede mnou, to je její věc. Musím říct, že jsem tím (nabídkou na funkci) byl velmi překvapen, nečekal jsem to.
Nikdy jsem totiž nepatřil do osob, které by paní předsedkyni nějak příliš velebily, spíše jsem ji ve funkci kritizoval.

Na druhé straně si jí nepochybně velice vážím za to, že přispěla k tomu, že justice je nezávislá. Její spor s výkonnou mocí (s bývalým prezidentem Václavem Klausem, který se ji snažil odvolat, ale u soudu vyhrála, pozn. red.) je něco, co nemá v evropské historii obdoby a to je největší zásluha.

A za to si jí mimořádně vážím a byl to také ten důvod, proč jsem byl na jednu stranu potěšen, že mi to nabídla.

Jaké úkoly před sebou máte a v jakém stavu je podle vás Nejvyšší soud?

Chci samozřejmě navázat na práci paní předsedkyně. Mám samozřejmě jiné představy o fungování Nejvyššího soudu, než asi měla ona, ale to není o tom, jestli to dělala dobře anebo špatně, to ať posoudí historie.

Myslím si, že je potřeba zvýšit prestiž a účinnost Nejvyššího soudu, aby měl co nejmíň nedodělků, aby začal fungovat takovým způsobem, aby veřejnost viděla, že Nejvyšší soud je skutečně jedním z vrcholných orgánů justice a soudnictví v České republice.