„Mezi lidmi převažují tendence hledat zkratkovitá řešení, vyhýbat se nepohodlí,“ řekla psycholožka Radana Štěpánková. Nárůst používání antidepresiv při řešení problémů potvrzují i průzkumy a statistiky o počtu vydaných balení těchto léků.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Zatímco v roce 2002 vydaly lékárny pacientům asi 3 milióny balení antidepresiv, v roce 2012 již jejich počet dosáhl téměř 6 miliónů balení. Tato čísla představují téměř 95procentní nárůst. Obzvláště varující je podle psychologů skutečnost, že je berou i mladiství. Podle statistik bere oficiálně antidepresiva kolem 700 tisíc lidí, další bez jakékoli evidence. Napomáhá tomu i to, že prakticky všechny léky a prášky lze sehnat na internetu.

Mezi důvody zvýšené spotřeby patří i to, že antidepresiva mohou předepsat vedle psychiatrů i praktičtí lékaři. Antidepresiva se pak předepisují i na jiné diagnózy, než pro které jsou primárně určeny, tedy i na úzkosti, nespavosti, různé bolesti atd. Léky na potlačení problémů a zlepšení nálady se ve stále větším množství předepisují a prodávají nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy. I tam jich stále více užívají lidé mladší 25 let.

Hledat řešení u sebe

„Nelze ale zaměňovat smutek či každou změnu nálady za depresi,“ upozornila psychiatrička Dana Kertészová. „V řadě případů by k řešení problémů a pesimistických nálad spíše než pilulky přispělo otevřeně si o problémech v rodině pohovořit, zlepšit komunikaci mezi partnery. Lidé jsou ale stále pasivnější, od lékaře požadují, aby za ně změnil či vyřešil, a třeba i práškem, situaci, kterou ale mají zcela v režii jen oni sami,“ sdělila Právu.

„Člověk, aby dnes ekonomicky obstál,“ uvedla psycholožka Radana Štěpánková, „potřebuje být zcela fit, nemůže si vzít neschopenku, nemůže prožívat bolest duše, smutek, protože v tu chvíli není ekonomicky výkonný. Proto člověk hledá rychlé řešení, které mu uleví, a tím je pilulka ze skupiny antidepresiv.“

Dneska nejsme ani schopni o bolesti duše a její léčbě otevřeně mluvit. Lidé jsou uspěchaní, přetížení a nemají moc kapacitu vnímat starosti druhého, a tak člověk se svou bolestí zůstává sám. V řadě případů by i bez léků pomohlo navštívit psychologa, manželskou poradnu.

Bolest není společensky přijatelná

„Lidé nechtějí ani prožívat bolest,“ poznamenala Štěpánková. „Například při rozchodu je dost přirozené, že člověk cítí bolest srdce a smutek podobně jako při úmrtí, ale společensky je to málo přijatelné a jen chvíli. Lidé to v sobě proto často potlačí a to je také krok k depresi, případně k užití léku. Umět se uzdravit z bolesti srdce vyžaduje určité dovednosti a ty se ve škole neučí,“ dodala.

V ambulancích psychiatrů a psychologů se ale stále častěji objevují i dorůstající děti a teenageři. „Ve velkém počtu rodin jsou děti opuštěné, a to i přesto, že navštěvují kroužky, materiálně žijí v nadbytku. Rodiče je vozí na kroužky, po jejich skončení je zase rychle odvezou, takže nemají čas ani komunikovat se svými vrstevníky. Doma sedí u počítače a se spolužáky komunikují přes něj. Nejdou ven, nemluví s rodiči, neřeší s nimi svoje trable i radosti,“ řekla Kertészová. „Do poradny mi píší často náctiletí, kteří prožívají bolest duše, smutek, beznaděj a v okolí nemají nikoho, s kým by to probírali, rodiče je často odbydou zlehčující větou a chytrou radou například: Moc přemýšlíš, uč se.“

„A když se počáteční smutky, bolesti citlivě neřeší, hromadí se a člověk se dostane do deprese,“ uvedla Štěpánková. Zvláště devastující je, že se množí případy, kdy rodiče používají děti jako zbraň proti druhému partnerovi. Šrámy na duši nejdou vymazat nějakou luxusní dovolenou u moře, hračkou či počítačem. Děti, které zažijí tvrdé rozvodové bitvy rodičů, mají zdravotní a psychické problémy, takže musí navštěvovat psychiatry jako skuteční pacienti. Zažitá traumata se v dospělém věku projeví i neschopností soužití v páru či opakováním stejných chyb při výchově vlastních dětí.