Když pražská soudkyně Veronika Čeplová vynášela na začátku září nad proktologem Pavlem Brejlou rozsudek, nehledala salónní slovíčka. Svého pacienta, podnikatele Stanislava H., podle ní doslova vyždímal, když od něj inkasoval nejméně 11,5 miliónu korun za opiáty, na nichž byl poté pacient závislý, a který nakonec zemřel. Lékař se odvolal, takže soud bude pokračovat.

Právu se nyní přihlásil Aleš Šulc, další z Brejlových pacientů. Ten měl štěstí. Podle jeho slov mu zdraví a možná i život zachránili až lékaři, kteří se jej ujali na poslední chvíli po zpackané péči jejich předchůdce. V pracovní neschopnosti strávil půl roku.

Věkem to nebylo

„Ten vás pěkně zřídil, říkali mi na Vinohradech,“ vzpomíná na slova operatérů z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Jednapadesátiletého podnikatele v reklamě přepadly zdravotní potíže koncem loňského roku. „Dva dny po Vánocích jsem dostal virózu a začal jsem silně
kašlat,“ řekl Právu. „Nikdy bych netušil, že se člověku může takový úraz stát, ale jak jsem silně kašlal, s největší pravděpodobností jsem si udělal trhlinu v konečníku,“ popsal začátek svých obtíží.

„Říkal jsem si: Je ti jednapadesát, asi jsou tu hemoroidy, ono to během pár dnů přejde,“ vzpomíná Šulc. Bolesti však nepovolily, naopak stále sílily a začátkem ledna se rozhodl problém řešit s lékaři. Ačkoli se v reklamní branži podílí i na přípravě lékařských kongresů a mezi lékaři má mnoho známostí, rozhodl se pro soukromou kliniku. I na základě referencí opěvujících umění doktora Brejly.

První nabízený termín návštěvy až skoro za dva týdny ho vzhledem ke krutým bolestem málem odradil, nakonec mu však z kliniky zavolali, že může přijít okamžitě. To rozhodlo. „Doktor Brejla mě vyšetřil a dospěl k závěru, že mám hemoroidy, které je třeba léčit. Až zpětně se ukázalo, že s hemoroidy až takový problém nemám a hlavní příčina je jinde,“ řekl Právu pacient.

„Chtěl jsem bít hlavou do zdi”

Lékař použil tzv. Baronovu metodu, při níž je do konečníku zaveden aparát umožňující podvázání hemoroidu, který poté odumře. „Je to poměrně bolestivá metoda,“ konstatoval Šulc na základě vlastní zkušenosti. „Pak mě poslal domů, aniž by mi předepsal antibiotika, přičemž riziko infekce na takovém místě je značné,“ vytkl ošetřujícímu lékaři.

Bolesti se dál zvyšovaly, a když při telefonické konzultaci Brejla údajně trval na tom, že bolest je třeba vydržet, nechal si Šulc od svého známého lékaře doporučit jiného proktologa. Ten mu předepsal protizánětlivé léky s tím, že dle jeho názoru je měl pacient užívat hned od začátku. Ani léky už ale nezabraly.

„V mládí jsem měl přeraženou páteř a vím, co je to bolest, tady jsem už ale doopravdy nevěděl, jestli mám hlavou rozbít zeď nebo plakat bolestí,“ popisuje pacient své pocity po zhruba třech týdnech další neúčinné léčby.

„Když jsem chvílemi posbíral během bolestí sílu, dal jsem pro manželku dohromady všechny doklady, pojistky, účty, prohlášení, že nikomu nic nedlužím,“ přiblížil svou tehdejší beznaděj.

Většinu času trávil zkroucený bolestí na lůžku, pojišťovna mu navíc odmítala přiznat nárok na nemocenskou, protože své potíže ze začátku podcenil, když se domníval, že odezní za pár dní. Pracovní neschopenku mu nakonec vystavil až hlavní revizní lékař pražské správy sociálního zabezpečení.

Šel rovnou na sál

Na další doporučení známých se vydal 30. ledna do Sanatoria sv. Anny na pražském Žižkově, cestou autem mu však praskl absces, který se za týdny vytvořil u konečníku, a pacientův stav se stal akutním. Zdejší lékaři okamžitě usoudili, že nelze čekat s nástupem do nemocnice, a Šulce poslali do nedaleké nemocnice na Vinohradech.

Tam dorazil nejen v bolestech, ale i s horečkou z otravy krve. „Přítomná mladá lékařka přivolala zkušenějšího kolegu, což byl sympatický praktik, který rovnou poslal pro anesteziologa a zajistil operační sál,“ podotkl Šulc.

Lékaře, který se ho zde ujal, Právo oslovilo, s ohledem na lékařské tajemství však nechtěl stav pacienta při příjmu komentovat. Potvrdil pouze, že vyžadoval okamžitou operaci.

Proktolog Brejla, za jehož selháním v prvopočátku léčby vidí Šulc příčinu svých následných vážných potíží, se k případu též nevyjádřil. „Ten případ si nevybavuji,“ řekl Brejla i po uvedení jména pacienta a popisu jeho problému.

Komoru berou pacienti většinou s rezervou

„Na Vinohradech mě po operaci varovali, že existuje riziko vytvoření píštěle. To se bohužel i stalo, takže jsem v květnu podstoupil reoperaci. Přestože určité problémy přetrvávají dodneška, jsem přesvědčen, že mě v nemocnici zachránili,“ dodal Šulc.
Ačkoli soudní proces i zkušenosti pacienta nesvědčí doktoru Brejlovi ke cti, stížnost na něj řešila Česká lékařská komora.

„V roce 2012 jsme vyřizovali stížnost pacientky na ošetření zlomeniny na pohotovostní službě. Závěr ale zněl, že stížnost je neopodstatněná a doktor Brejla postupoval zcela lege artis,“ řekl mluvčí komory Michal Sojka.

Ani v případě vytvoření závislosti u pacienta se na komoru nikdo neobrátil. „Samozřejmě bychom se takovým podnětem zabývali, a pokud by byl vyhodnocen jako závažný, předali bychom věc policii,“ podotkl Sojka.

Jenže vůči komoře mají pacienti často rezervovaný vztah coby ke stavovské organizaci, v níž podle nich lékaři stojí hlavně při sobě. „Taková stížnost by určitě neměla žádný smysl. Ani jsem to nezvažoval,“ vysvětlil i Šulc, proč si na Brejlu oficiálně nestěžoval. Nehodlá na něj podat ani trestní oznámení.