Koalice se nakonec rozhodla s opozicí jednat o služebním zákonu. Znamená to, že jste si obstrukcemi, na kterých jste se coby šéf poslanců ODS podílel, ta jednání vyvzdorovali?

Možná jsme si to trochu vyvzdorovali, ale já si myslím, že je to dobře. Dnes jsme ocenili, že tato jednání jsou zahájena, budeme pokračovat v pondělí večer a to bychom měli mluvit o konkrétních návrzích na změny. Kdybych to měl zlehčit, tak zatím se obstruovalo pouhopouhé čtyři hodiny, takže vlastně jsme k těm obstrukcím nemuseli vůbec sáhnout a to je dobře. Jejich cílem nebylo zabránit přijetí služebního zákona, ale dostat vládu k jednacímu stolu, což se povedlo. Její krok bych ocenil.

První schůzka zástupců všech parlamentních stran právě proběhla. Co se na ní projednalo?

Bavili jsme se pouze o proceduře. Rozhodli jsme se, že pokud bude politická dohoda, tak se ten zákon musí vrátit do druhého čtení.

Nejvíc vám vadí institut generálního ředitelství. Co ty další připomínky?

Formulovali jsme čtyři výhrady. Za prvé, generální ředitelství je zbytečný úřad, superúřad. Také je úplně zbytečné mít dva typy náměstků, jedny takzvaně politické a další odborné. Model, který funguje v obcích a krajích, kde je starosta a místostarostové, pak tajemník úřadu a vedoucí odborů, klidně může být i na ministerstvech. Každý náměstek by podle nás měl zodpovídat za část agendy ministerstva, a ne jen hlídat ministra. Třetí velmi důležitá věc je prostupnost státní služby. Aby ti, kteří složí zkoušky, budou mít kvalifikační předpoklady a praxi, mohli přijít na vedoucí místa. Pomůže to státní službě jako celku, když přijdou lidé ze soukromého sektoru, akademické sféry, krajských a obecních úřadů… Poslední naše připomínka je, aby plné výhody, které budou úředníci čerpat, měli po čtyřech letech služby, a ne už po třech. Máme plno dalších výhrad, ale ty nejsou tak zásadní jako tyto čtyři.

Zdá se ale, že koalice z institutu generálního ředitelství ustoupit nechce.

Zdá se, že pan Dienstbier na tom slepě lpí, ale uvidíme, jednání začnou v pondělí večer a my chceme podrobně probrat, jaké kompetence jsou potřeba. Systematizaci úředních míst by například podle nás mohlo dělat ministerstvo financí, které má stejně zodpovědnost za rozpočet. Úřad vlády by mohl akreditovat fakulty vysokých škol, které budou provádět vzdělávání a zkoušky úředníků. Jiné kompetence, které má mít generální ředitelství, by zase mohly zůstat ministerstvu vnitra. V době, kdy vláda šetří provozní výdaje, nevidíme k něčemu takovému žádný důvod.

Premiér Bohuslav Sobotka už nabídl, že by funkční období generálního ředitele byly jen tři roky, ne sedm, jak je v původním návrhu. To by vám stačilo?

To je jen kosmetická změna. Státní správa by byla zabetonovaná ne na čtrnáct, ale na deset let. Není to ústupek ani kompromisní návrh. V tom poslanecko-vládním zákoně je totiž napsáno, že po uplynutí sedmi let se může na místo generálního ředitele hlásit jen jeho zástupce a těch patnáct státních tajemníků, které si předtím vybral první ředitel. A to je ten problém. Kdyby si vláda vybrala tyto úředníky jen na dobu svého vládnutí, tak proti tomu bych v zásadě nic neměl. Vláda má mít možnost vybrat si spolupracovníky.

Za nezbytný označil institut generálního ředitelství i prezident Miloš Zeman…

Miloš Zeman byl premiérem v době, kdy ten původní zákon vznikl. Je logické, že když to podporoval před dvanácti lety, podporuje to i dnes. Já to respektuji, my ale máme jiný názor, považujeme to za zbytečný úřad, který má opravdu mimořádné kompetence.

Podle průzkumů, například podle šetření CVVM z jara, by víc než polovina občanů dala přednost něčemu jinému, než je parlamentní demokracie. Neděsí vás to?

Je to špatná zpráva. Čtyřicet procent občanů nechodí k volbám, a mě by zajímalo, jestli tam nechodí proto, že jsou spokojeni, nebo jestli jsou to odpůrci parlamentní demokracie. Zajímavé by to bylo zjistit i generačně. Předpokládám, že my starší, kteří jsme zažili totalitní režim, asi budeme většími příznivci parlamentní demokracie než ti, kdo to nezažili. Je to ale na zamyšlení celé politické scény, to není otázka koalice nebo opozice. Něco asi děláme špatně všichni.

A jak by s tím tradiční strany typu ODS měly bojovat?

Vlastním příkladem. Dodržovat pravidla, ukazovat na nebezpečí, když se porušují. My jsme strana, která má poměrně velkou vnitrostranickou demokracii, což evidentně voliče nezajímá. Jim je jedno, jestli kandidátku do voleb sestaví lídr, nebo jestli proběhly čtyřkolové primárky, a je to i docela logické. Každý má svých starostí dost, a ještě aby zjišťoval, jak vznikají kandidátky? Podle mě bychom se měli snažit, aby strany měly víc členů. Ne proto, že bychom měli víc členských příspěvků, ale aby měl větší počet lidí zájem zejména o komunální politiku. Máme desítky tisíc zastupitelů, kteří se starají o svou obec. Čím víc lidí bude mít zájem uchopit komunální politiku, tím větší podporu bude toto zřízení mít mezi voliči.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.