Lidé jsou zamykáni na pokojích bez možnosti dalšího pohybu, někteří dokonce přivazováni na provizorně podomácku vyráběných „bezpečnostních“ lůžkách. Mnozí klienti jsou obíráni o penze, někteří přijdou o osobní doklady. Léky, pokud vůbec nějaké dostanou, jim podávají lidé bez patřičných zkušeností a oprávnění.

V Česku existuje síť řádných ústavů sociální péče pro seniory. Jsou zaregistrovány na příslušných krajských úřadech a jejich seznam lze najít na webu ministerstva práce a sociálních věcí. Jde o zařízení pod kontrolou sociálních pracovníků, v nichž je možné si stěžovat na nedostatky a které čerpají státní dotace.

Jejich opakem jsou neregistrovaná zařízení. Většinou působí ve zkrachovalých penzónech, dávno zaniklých kulturních centrech nebo větších rodinných domech, pro něž se nenašlo využití. V názvu obvykle mají něco jako „spokojené stáří" nebo „důstojné stáří". V podstatě jde o ústavy sociální péče, které od těch registrovaných člověk není schopen rozeznat.

Ústavy bez kontroly

Rozdíl je v tom, že nedostávají státní dotace, žijí zcela z poplatků klientů, přičemž nemají peníze na kvalitní péči. Především nepodléhají kontrole.

K nejproblematičtějším patří podle Šabatové Centrum komplexních služeb pro rodinu a domácnost v Kunštátě na Blanensku. Je provozováno v bývalém kulturním domě, v jehož spodní části je diskotéka. Klienti nemají šanci dostat se ven na čerstvý vzduch, protože zařízení schází zahrada.

Na lůžkách jsou podomácku vyrobené postranice z překližky a pouta na přivazování. Zatímco vedení zařízení uvádí, že klientům poskytuje „láskyplnou péči", podle Šabatové je to obráceně. Když jej vyzvala, aby se nechalo řádně zaregistrovat jako ústav, majitelé centra to odmítli s tím, že provozují pouze ubytovnu.

Nikdo neví, kolik jich existuje

Šabatová zdůraznila, že netuší, kolik podobných zařízení v Česku existuje. Z kontrol podle ní plyne jediný závěr: všechna tato zařízení by se měla zlegalizovat tak, že budou zaregistrována, anebo by měla ukončit činnost. Na to by měly dohlédnout krajské úřady.

„Naše poznatky postupujeme krajským úřadům a dalším institucím, které by mohly pomoci těmto často bezbranným lidem,“ dodala Šabatová.