Žena ve své stížnosti tvrdila, že stejně jako ona se o poplatky soudí dalších šest tisíc klientů, kteří po bankách požadují 28 miliónů korun jako bezdůvodné obohacení.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Poplatek si prý banky účtují za nic a byl prý akceptován jen jako nutné zlo, přičemž nejde zjistit, co přesně banka za poplatek klientovi poskytla. Žena si stěžovala i na to, že v době poskytnutí úvěru si poplatek účtovaly všechny banky, a proto nemohla jít ke konkurenci.

Senát v čele s Janem Filipem upozornil, že ochrana spotřebitele nepatří mezi Ústavou zaručená základní lidská práva. „Spolu s liberalizací právního styku nelze očekávat, že stát bude dál hrát paternalistickou roli, neboť k tomu by bylo též třeba vrátit se k jedné národní bance, jedné obchodní bance, jedné spořitelně a jedné pojišťovně pro celý stát,“ konstatoval Filip, ale jedním dechem dodal, že ÚS v žádném případě nenechá spotřebitele na holičkách.

Soud neřešil poplatkovou politiku

„Nutno zdůraznit, že jde právě o vztah upravený právem, kde vystupuje na jedné straně banka a na druhé spotřebitel, nikoli o situaci, kde vystupuje pachatel a jeho oběť, jak by se to mohlo jevit v rovině jinak nezpochybnitelně vedené kampaně proti bankovním poplatkům,“ prohlásil Filip s tím, že zásah soudu by byl na místě, pokud by smlouva s bankou byla netransparentní a nebylo z ní zjevné, jaká bude finální finanční zátěž.

„ÚS v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že bylo rozhodováno o ústavnosti tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatelky v řízení před soudem, nikoli o „politice“ bankovních poplatků.  Ústavní stížnost ostatně nebyla spojena s návrhem na přezkum ústavnosti některého z ustanovení příslušných zákonů upravujících tuto oblast spotřebitelského práva,“ dodala mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Stěžovat si začala až ex post

ÚS také upozornil na zvláštní postup ženy, která začala napadat podmínky úvěrové smlouvy až několik let po jejím plnění, což lze považovat za účelový postup. Soudci podotkli, že poplatky se spotřebitelským úvěrem byly a jsou běžnou praxí, která je také reflektována legislativou.

„Problém ochrany spotřebitele nespočívá v zákazu takových ujednání, obchodních podmínek, nýbrž v možnosti se s nimi řádně seznámit, v jejich zřetelném označení, formulaci a možnosti je po zralé úvaze akceptovat, nebo odmítnout, tedy jak bylo již výše zdůrazněno, je především otázkou informování spotřebitele v předsmluvní fázi. Stěžovatelka ovšem tyto námitky vznáší až v době, kdy již byla smlouva uzavřena a plněna,“ zakončili soudci.

Porovnejte si nabídky úvěrů včetně všech poplatků na úvěrové kalkulačce.