Sacher byl od konce 60. let minulého století aktivním členem lidové strany. Do nejvyšších pater politiky jej vynesly změny v listopadu 1989.

Nejprve se stal ministrem bez portfeje a od  prosince 1989 do června 1990 zastával post ministra vnitra. V této funkci mimo jiné rozpustil v únoru 1990 StB.

Po volbách v roce 1990 se stal poslancem federálního shromáždění za KDU-ČSL. Téhož roku v září neúspěšně kandidoval proti Josefu Luxovi na předsedu lidovců.

V roce 2000 neúspěšně kandidoval na Náchodsku jako nestraník za ČSSD do Senátu.

V roce 2007 vyšlo najevo, že Sacher byl jako tajný spolupracovník evidován ve spisech komunistické vojenské kontrarozvědky. [celá zpráva]

Odvážný muž, vzpomíná Kasal

Bývalý šéf lidovců Jan Kasal bude podle svých slov na Sachera vždy vzpomínat s úctou jako na odvážného muže, s kterým ne vždy politicky souhlasil, ale lidsky ho měl rád. Poznal ho v 80. letech jako ředitele politické školy Československé strany lidové.

„Dělal to skvělým způsobem, protože pod tímto pláštíkem nás frekventanty, kteří jsme tam jezdili na týdenní kurzy, seznamoval s neveřejnými informacemi a zval tam profesory, kteří byli za normalizace vyházeni z vysokých škol,“ řekl Právu Kasal.

Dodal, že tato činnost Sachera stála místo i členství ve straně, protože byl „tehdejším bolševickým vedením“ lidové strany vyloučen.

Býval neústupný

Svou statečnost projevoval podle Kasala i v novém režimu. Na lidovecký sjezd v roce 1999 v Českých Budějovicích přijel s transparentem protestujícím proti bombardování Srbska. „Protestoval proti tomu, že jsme bombardování odsouhlasili,“ poznamenal Kasal.

V diskusích byl Sacher podle něj vždy neústupný a často se s vedením lidovců názorově rozcházel. „Měl problémy i s Josefem Luxem, ale ten vždy o Richardovi říkal: Rozešli jsme se politicky, ale nikdy ne lidsky,“ podotkl.