Pane místopředsedo, do první volby jste jít nechtěl, ve druhé jste si to rozmyslel. Proč?

V první volbě se rozhodovalo podle toho, jakou získali delegáti podporu v regionech. Byl jsem v situaci, kdy jsem měl oficiální nominaci Jihomoravského a Moravskoslezského kraje, zároveň jsem měl deklarovanou podporu jiných krajů, ale nedostal jsem podporu ve svém vlastním (Olomouckém) kraji.

V tu chvíli, kdy měl kraj jiného kandidáta, považoval jsem za seriózní kandidaturu stáhnout. Ale ve druhé volbě už náš kandidát neprošel, tak se volba naprosto otevřela, a proto jsem do toho šel. Vyzývala mě k tomu řada delegátů z našeho regionu, ale i z jiných.

Proč jste podle vás nedostal doma podporu?

Něco podobného se odehrálo už na minulém kongresu, kdy jsem byl náhradníkem do výkonné rady a nakonec jsem do ní byl zvolen. Mám silnou podporu ve svém místním sdružení, v oblastním sdružení, a pokud jde o region, tam ji občas mám, občas ne.

ČTĚTE TAKÉ
ODS je zpět, raduje se po kongresu nový šéf Fiala
Pospíšil: Volba byla proti mně. Do uren padaly lístky s nápisem „Nevolte Pospíšila“
Novým šéfem ODS je Fiala, změnilo se i celé vedení

Profiloval jste se jako kritik bývalého čelného představitele ODS Ivana Langera, který je dodnes vlivným zákulisním hráčem. Myslíte, že nitky vedou tím směrem?

Já bych neřekl, že jsem se profiloval jako jeho kritik nebo protivník. Já jsem prostě v jistou chvíli proti němu kandidoval ve volbách a tu kandidaturu jsem vyhrál. Nikdy jsem se vůči Ivanu Langerovi negativně nevyjadřoval.

Jaké priority chcete prosazovat?

ODS si v první řadě musí přiznat, že její dlouhodobá vize v posledním čtvrtstoletí, o transformaci české společnosti, o podpoře podnikání a boj proti komunismu, je sice hodnotově stále platná, ale je to tak trochu jako s módou: modely, které navrhovala Coco Chanel ve dvacátých letech minulého století, jsou pořád ještě krásné, ale chodit se v nich už nedá.

Podobné je to s politickými programy, které se musí přizpůsobit stavu společnosti v roce 2014. ODS musí svou vizi přeformulovat tak, aby jí rozuměli lidi.

Dám příklad: často jsme hodně, složitě a sofistikovaně mluvili o EU. Jak se nám nelíbí centralizace rozhodování v Evropě, jak bychom rádi zachovali samostatnost ČR.

Ale mluvili jsme o tom tak, že tomu velká část veřejnosti nerozuměla a zároveň měla vnitřní pocit, že bychom si především měli udělat pořádek doma. Myslím, že je na tom kus pravdy.

Musíme ukázat lidem, že jsme schopni vybudovat takovou zemi, jako je Rakousko nebo Německo, kde člověk ví, že když přijde na úřad, tak bude rychle a bez průtahů obsloužen, nebo kde se soudy netáhnou dvacet let. Lidi nám uvěří názor na EU až poté, co uvidí, že jsme schopni spravovat ČR.

Jste poslancem a primátorem Olomouce, ale deklaroval jste záměr rezignovat na primátorské křeslo, až bude ustavena vláda. Pořád to platí?

Ano, očekávám, že k tomu může dojít v řádu týdnů. Lidé neradi vidí souběh funkcí, je potřeba se rozhodnout prakticky. Vzhledem k míře vytíženosti funkcí poslance a primátora by se mohlo stát, že bych dělal jedno na úkor druhého, a to bych nerad. Nechci být ten, o kom se bude psát, že má dvacetiprocentní docházku do Sněmovny.