Wolf od svého útěku s médii nekomunikuje a totéž až dosud činila i jeho manželka Hana, které soudy ve stejné kauze uložily podmínku. Nyní však v exkluzívním rozhovoru pro Právo poprvé promluvila. Společně s ní se rozhovořil i starší syn Jan Wolf (31).

Nezařazený poslanec Petr Wolf

Petr Wolf, archivní snímek

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Paní Wolfová, kde je váš manžel?

Wolfová: Na tuto otázku přece nemusím odpovídat.

Ale víte, kde je?

Wolfová a Wolf: Tušíme.

Máte aspoň tušení, zda mimo ČR? Spekulovalo se například o Dominikánské republice.

Wolf: Slyšeli jsme Dominikánskou republiku, Namibii, Kazachstán, Estonsko, Švýcarsko...

A je tedy v ČR, anebo v zahraničí?

Wolfová: Nerada bych se k tomu vyjadřovala. Nebo myslíš, že jo? (obrací se na syna)

Wolf: Myslím si, že ne, protože v tu chvilku policajti začnou... Oni mají dvě varianty – buď že je v republice, nebo mimo republiku.

Ony ani jiné varianty nejsou.

Wolf: Nejsou. Vzhledem k tomu, že ještě teď v létě dělali bráchovi šťáru, tak to nechceme uvádět, protože bychom tu jejich jednu variantu utvrdili.

Jste s ním v nějakém pravidelném kontaktu?

Wolfová: Nejsme.

Wolf: Já jsem s ním v nepravidelném kontaktu.

Wolfová: Já taky.

Ten kontakt je telefonický, písemný či osobní?

Wolf: Jsou to různé druhy kontaktů, i tyto.

Potkáváte se občas?

Wolf: V současné době ne.

Kdy jste se naposledy viděli?

Wolf: Nezlobte se, ale můžeme navést policii na stopu.

Wolfová: Přesně.

Je to v řádech dnů, týdnů či měsíců?

Wolf: Je to v řádech měsíců. Bylo to letos. Ale my musíme být ostražití kvůli tomu, co dělá policie. Už dokonce byla za lékařem našeho otce a ptali se ho, jaké bere léky a kde se všude na světě vyrábějí. Jiného známého se zase ptali, kolika jazyky mluví a které to jsou.

Wolfová: Letos 27. ledna v neděli večer i přesto, že věděli, že nebydlíme spolu, že manžel má bydliště v Mariánských Horách, jsem si četla v obýváku knihu. Najednou naběhlo asi osm policistů, přeskákalo k nám přes plot. Začali bušit na dveře, otevřela jsem jim a vběhli mi domů. Říkala jsem jim, že chci vidět příkaz k domovní prohlídce, tak mi vůbec nic nedali. Když jsem jim řekla, že budu volat právníkovi, tak mi okamžitě vzali telefon. A co víc, takhle jsem měla u hlavy devítku (míří si rukou předvádějící zbraň na pravý spánek). S tím, že jsem nebezpečný jedinec.

Poté, co jsme si na to stěžovali, tak se hájili tím, že se přesvědčili přes okno, což kvůli hustým žaluziím není možné, že jsem tam sama, a teprve pak vtrhli dovnitř. Mně ale tvrdili, že si nebyli jistí a že jsem nebezpečný, ozbrojený jedinec. Zbrojní pas jsem sice měla, ale už to tak není od roku 2009, kdy jsem ho odevzdala na policii.

Takže se mi rozběhli po celém domě, otvírali myčku, šuplíky, různé skříňky...

Oni neměli příkaz k domovní prohlídce?

Wolfová: Vůbec, pořád jsem ho chtěla, a tak šli na čtvrt hodiny pryč a sepsali ho ručně v autě před domem. Dali mi to tedy na mé neustálé naléhání až po zhruba dvou a půl hodině po ukončení prohlídky přečíst a chtěli, ať to podepíšu. Žádala jsem tam doplnění, že mě nenechali zavolat.

Poté jsme podali stížnost a přišla nám odpověď, že nic z toho není pravda, že na mě nemířili, že mi dali příkaz, se vším seznámili.

Podle vašich odpovědí týkajících se nepravidelného kontaktu s manželem to tedy mám chápat tak, že žijete odděleně?

Wolfová: No ano, když se to tak vezme, tak odděleně.

Jste stále manželé?

Wolfová: Ano.

Rozvod neplánujete?

Wolfová: Ne.

V době, kdy padl pravomocný odsuzující rozsudek a pak měl Petr Wolf nastoupit trest, jste spolu nebydleli?

Nebydleli a nežili ve společné domácnosti.

Můžete mi vysvětlit, proč se Petr Wolf skrývá před výkonem trestu?

Wolf: Vzhledem k tomu, že my dva i on si myslíme, a spousta lidí okolo nás taky, že soudní proces byl připraven, byl pod tlakem od určitých lidí, o kterých jsme to schopni s určitou pravděpodobností říct, a vzhledem k velice nestandardním věcem, které se staly na všech třech dosavadních soudech (krajském v Ostravě, vrchním v Olomouci a Nejvyšším soudě, pozn. redakce), tak jsme přesvědčeni o tom, že soudci nerozhodovali dobrovolně.

Z toho vyplývá, že vynesený rozsudek nebyl spravedlivý a hlavně podle zákona, proto jsme se s otcem dohodli, že se nebude podvolovat takovému rozsudku a nebude dělat obětního beránka a zvolíme jinou cestu. A to je taková, že nenastoupil a je mimo dosah policie.

Muselo vám být ale jasné, jak to bude vnímat veřejnost – že útěk a skrývání se jsou víceméně přiznáním viny?

Wolf: Veřejnost to takhle chápat může, ovšem ta stejná veřejnost nechápala a nikdo z novin nechtěl napsat, jaké zvláštní věci se tam staly.

Celý rozhovor si můžete přečíst v pondělním vydání deníku PRÁVO.