„Na volně žijící velké šelmy má veřejnost tendenci pohlížet často z perspektivy dlouhodobě tradovaných předsudků a iracionálních strachů,“ řekl Právu Marek Klitsch ze Správy Národního parku České Švýcarsko. Návrat velkých šelem podle něj odpovídá přirozenému vývoji a obohacuje přírodní prostředí o důležitý vrcholový článek, který napomáhá ke stabilitě lesa a k regulaci stavů zvěře.

Riziko je minimální

„Existuje množství zkušeností z oblastí, kam se šelmy již vrátily, a soužití s lidmi zdaleka není tak problematické, jak by se na první pohled mohlo zdát,“ dodal Klitsch. Pro člověka představují minimální hrozbu; za uplynulé století v Evropě například nebyl zaznamenán jediný případ usmrcení člověka vlkem.

Nejbližší stabilní výskyt vlků byl zaznamenán v oblasti saského Hohwaldu, malá smečka se příležitostně pohybuje i na české straně hranice. Na východ Německa se vlci vrátili koncem 90. let z Polska a jejich počet se zvyšuje díky každoročně narozeným mláďatům. Celkem již v Německu žije kolem stovky zvířat, tvořících minimálně 18 smeček, z toho 13 jich žije na území historické Lužice, sousedící s Českem a Polskem.

„Populace rysů je v Beskydech poměrně stabilní, čítá až 15 zvířat, která se pravidelně rozmnožují. Vlci i medvědi jsou spíše jen občasnými návštěvníky,“ řekl Miroslav Kutal z Hnutí Duha.

Medvědi se podle něj vracejí do Moravskoslezských Beskyd od 70. let minulého století. „Ale zatím se jim nepodařilo navrátit trvale. A podobné je to u vlků. I ti tady podmínky k životu mají, nejsou náchylní k různému vyrušování,“ dodal s tím, že z jiných ohrožených druhů žijí v Beskydech, stejně jako v jiných částech ČR, vydry.

Podle zooložky CHKO Beskydy Dany Bartošové se velké šelmy vrátily do moravskoslezských hor přirozeně ze Slovenska. „Na rozdíl od zubrů nebo bobrů, kteří byli v ČR vysazeni uměle, případně norka, který sem byl zavlečen,“ upozornila a dodala, že rysi a medvědi se do Beskyd vrátili v 70. letech, zatímco vlk se v beskydských lesích objevil v roce 1994.

Útočí jen v ohrožení

Zubr nepatří sice k šelmám, nicméně jeho mohutná postava budí respekt. Ze zubrů v bývalém vojenském prostoru Ralsko ale nemusí mít turisté strach vůbec. V zajetí jsou zubři přikrmováni a chrání si potravu, ve volné přírodě jsou plaší. Zaútočí jen v ohrožení.

V Ralsku se připojili do projektu na záchranu největšího volně žijícího přežvýkavce v Evropě, zubra evropského. Rodince původem z polského národního parku se v lesích na Českolipsku daří.

„Prostředí bývalého vojenského prostoru je velmi podobné přirozenému biotopu polských národních parků, kde zubři žijí,“ řekl před časem zoolog a ředitel českolipského vlastivědného muzea Zdeněk Vitáček.

Podle něj se stáda zubrů v ČR pohybovala nejvíce v příhraničních oblastech, tedy i v okolí Ralska. V 16. století se poprvé objevil polodivoký chov zubrů v oborách u Brandýsa nad Labem a na Křivoklátsku. Zubři v Čechách vyhynuli asi v 18. až 19. století vinou člověka.