O válce soudů se mluvilo v souvislosti s protichůdným názorem obou institucí na odpírače vojenské služby. Nejvyšší soud příslušné nálezy nerespektoval až do roku 1999, kdy ustoupil.

Podle Rychetského se podobné problémy a napjaté vztahy objevovaly ve většině posttotalitních zemích, kde základní práva a svobody začaly chránit ústavní soudy. Šíří svých kompetencí – například český Ústavní soud může zrušit prakticky jakékoliv rozhodnutí a podává závazný výklad právních předpisů – totiž omezily dosavadní suverenitu obecné justice.

„I v ČR v prvních letech docházelo ke konfliktům mezi těmito dvěma vrcholnými institucemi,“ uvedl Rychetský. Postupem času se však podle něj vztahy srovnaly. „Dnes mohu říci, že tato doba je naprosto jednoznačně pryč,“ řekl Rychetský.

Nálezy Ústavního soudu podle něj respektuje celá soudní soustava včetně Nejvyššího soudu, a to i přesto, že jejich dodržování prakticky nelze nijak vynutit. Jejich váha spočívá především v autoritě a argumentaci Ústavního soudu.