Náročné pátrání po tom, co se tehdy přesně stalo, poznamenané i prvotní neochotou švýcarských bank spolupracovat, se táhne už devět let.

Postupně se však daří pravdu odhalovat. Švýcarská prokuratura již dva roky šetří tento případ jako „zpronevěru, podvod a padělání bankovních podkladů“ a postupně rekonstruuje, jak český podnikatel o peníze vlastně přišel a kým mohla být jeho konta zneužita. Z dosavadních výpovědí svědků vyplývá, že může jít o pořádně třaskavou kauzu.

Souvislost s kauzou MUS

Mach, který o tom Právu poskytl informace a písemné doklady, zatím neví, kdo peníze z jeho legálně založených švýcarských kont několik let postupně odsával – za jeho zády vytvořil k jeho třem tamním účtům dalších 16 podúčtů a nakonec všech těchto 19 kont v roce 2002 zrušil.

Čeští detektivové z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality už loni v listopadu ale na základě Machova oznámení dospěli k závěru, že případ možného zneužití jeho bankovních účtů by mohl mít spojitost s kauzou MUS.

Peníze, o které Mach přišel, pocházely z prodeje Sparty Východoslovenským železárnám Alexandra Rezeše v roce 1996. Kupní částka za nejslavnější český fotbalový klub tehdy činila 13 miliónů dolarů, z toho 350 tisíc ale slovenský miliardář Machovi podle jeho slov nikdy nezaplatil.

Po odečtení podílu Machova společníka Miloše Moravce a výběru dvou miliónů dolarů v hotovosti mu zbylo na kontu u banky UBS osm miliónů dolarů.

Zase ten Braxator

Kromě 50 tisíc dolarů, které se Mach rozhodl si v UBS nechat, zmocnil za přítomnosti své právničky Marcely Vilímkové švýcarského privátního bankéře a právníka Kamila Braxatora k převedení částky 7,95 miliónu dolarů z banky UBS do banky Credit Suisse.

„Nic jiného jsem tehdy po Braxatorovi nechtěl a ničím jiným jsem jej nepověřil,“ řekl Právu Mach. Jak ale později vyplulo na povrch, půl miliónu dolarů se někde ztratilo již během tohoto převodu Machových peněz mezi švýcarskými bankami.

Dalších 5,3 miliónu dolarů si Mach později postupně převáděl z Credit Suisse do Česka do někdejší Živnobanky (dnešní UniCredit Bank). Zbývajících 2,7 miliónu dolarů se však, pravděpodobně s významným přispěním některých zaměstnanců švýcarské banky, někam vypařilo.

Kdo je ukradl, není kvůli netransparentnímu prostředí ve zmíněných bankách zatím jasné, do okruhu podezřelých patří podle Macha i jeho někdejší rádce Braxator. Ten byl vedle Markuse Haslera, známého z takzvané toskánské kauzy, podle otevřených zdrojů jedním z tzv. bílých koňů, kteří se manažerům MUS starali o miliardy získané při privatizaci uhelné společnosti.

Konkrétně měl Braxator, původem slovenský právník žijící v Lichtenštejnsku a v Panamě, podle týdeníku Euro podpisové právo k několika účtům nadace Maitreia Anstalt u Credit Suisse, v níž je beneficientem (oprávněným příjemcem peněz) Antonín Koláček. Přístup ke kontům manažerů MUS pak měla podle Eura i Braxatorova žena Bronia.

Braxator na sebe v Česku před osmi lety upozornil i jako jeden z aktérů kauzy podvodného pokusu získat od českého ministerstva financí tzv. kazašský dluh pomocí dopisu se zfalšovaným podpisem kazašského ministra financí Armana Dunaeva. Angažovat se pak měl také v nákupu emisních povolenek na Slovensku, který skončil pro stát prodělkem v řádu desítek miliónů eur.

„Braxatora mi počátkem 90. let představil obchodní zástupce GM a Opel v Drážďanech Verner Ben Heiderich, a to jako velmi schopného bankéře s těmi nejlepšími kontakty na všechny švýcarské banky. Rychle si získal moji důvěru a radil jsem se s ním o mnoha věcech týkajících se podnikání i dalších věcí,“ vzpomíná Mach. Osob podezřelých ze zneužití jeho švýcarských účtů může být podle něj ale daleko víc.

5,5 roku natvrdo za celní delikt

Mach, který na začátku 90. let získal Spartu jako jeden z prvních úspěšných polistopadových podnikatelů (byl např. autorizovaným dovozcem aut značek Opel a Volvo – pozn. redakce) a udržoval přátelské vztahy s tehdejším vedením ODS, nyní žaluje Credit Suisse o šest miliónů dolarů. K již zmíněné odcizené částce totiž připočetl úroky za 17 let.

Různé transakce probíhaly na Machových švýcarských kontech i v letech 2001 až 2002, kdy si ve vězení na pražském Pankráci odpykával trest za celní delikt a nemohl žádné příkazy bankéřům dávat. Za škodu ve výši 1,2 miliónu Kč v rámci daňového a celního úniku při koupi luxusního BMW byl odsouzen na pět a půl roku nepodmíněně a k pokutě ve výši tři sta tisíc. Později vyšlo najevo, že dva soudci, kteří poslali Macha za mříže, měli zfalšované jmenovací listiny tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Mach ale tvrdí, že jeho trestní stíhání bylo komplotem justiční mafie a že úplně nový model BMW, který se proto tehdy ještě nesměl exportovat do dalších zemí, měl pouze půjčený, a tudíž nemohlo dojít k celnímu úniku.

Banky zapíraly, zabral tlak policie

Mach byl za dobré chování z pankrácké věznice předčasně propuštěn před Vánoci v roce 2003.

„V březnu 2004 jsem se pak na návštěvě v Curychu u mého švýcarského bankéře v Credit Suisse Franze Antona Pazzellera dozvěděl, že moje konta byla kýmsi v roce 2002, kdy jsem seděl na Pankráci, zrušena a zůstatky převedeny neznámo kam. Další šok mě čekal v UBS, ve které jsem prodal akcie Sparty a založil v květnu 1996 účet. Tvrdili, že mne neznají, že jsem nikdy nebyl jejich klientem a že žádné účty u ní nemám,“ řekl Právu Mach.

Teprve poté, co se obrátil na švýcarskou justici a ta si s policií na banky kvůli podezření ze zneužití jeho kont posvítila, začaly zdráhavě spolupracovat.

„Z výslechu bankéře Credit Suisse Pazellera pak vyplynulo, že transakce na mých účtech byly prováděny bez mého vědomí, dále bez tzv. hospodářské plné moci a že ze třech účtů, které jsem založil, jich ve finále bylo na moje jméno založeno 19,“ uvedl Mach.

„Nechápu, jak švýcarské banky mohly uskutečňovat příkazy a platby, které byly v naprostém rozporu s naším předchozím ujednáním, jak je možné, že nebyly schopny jednoznačně identifikovat toho, kdo příkazy vydával,“ dodal bývalý vlastník Sparty.

Mach se dnes také soudí s českým státem za to, že byl deset let neoprávněně stíhán za údajný úvěrový podvod, což mu podle jeho slov zničilo podnikatelské plány. Stát mu už za to musel zaplatit odškodné přes 110 000 korun.