O dva roky později, kdy už byl v úřadu Václav Klaus, učinil Kajínek druhý pokus. Havel ani jeho nástupce však na Kajínkovy žádosti nijak nereagovali, tedy jim nevyhověli, ale ani je nezamítli.

V té nynější, třetí v pořadí, jejíž kopii má Právo k dispozici, advokát Zejda opět poukazuje na nestandardní postup policie při vyšetřování dvojnásobné vraždy z května 1993 v plzeňských borských serpentinách. Tam vrah zastřelil podnikatele Štefana Jandu, jeho bodyguarda Juliána Pokoše a těžce zranil bratra druhé z obětí Vojtěcha Pokoše.

Právě ten se pak stal hlavním svědkem obžaloby, když za střelce označil Kajínka. Ten dodnes vinu popírá a opakovaně se neúspěšně snažil o obnovu svého procesu.

Podle Kajínka však vyšetřovatelé vůbec neodebrali z auta, v němž vrah Jandu s Pokošem zastřelil, otisky prstů.

Podle některých svědků střelec neměl rukavice, a tudíž mohl na vozidle zanechat stopy. Ani tato kontroverzní skutečnost však soudy neobměkčila a nové hlavní líčení nenařídily.

„Lze jednoduše říci, že daktyloskopické stopy odsouzeného Kajínka na klice vozidla nalezeny nebyly, nebyly nalezeny ani jiné daktyloskopické stopy, neboť je orgány přípravného řízení nehledaly,“ cituje v nové žádosti o milost Zejda přímo usnesení plzeňského krajského soudu z loňského května, kdy zamítl poslední Kajíkův návrh na nový proces.

Advokát doplňuje, že žádost není nutné podrobně odůvodňovat, protože je případ prezidentovu úřadu znám.

„Jsem si vědom, že jakoukoli argumentaci lze odmítnout s odkazem na správnost rozhodování soudů,“ podotkl v textu Zejda.