Pane ministře financí a místopředsedo TOP 09, právě jste ve Sněmovně prosadili spoustu věcí, ale za pomoci dvou nepravomocně odsouzených poslanců Romana Pekárka a Jaroslava Škárky. Jak se vám ty normy přijímaly, když jste věděl, že jim podporu vyjadřují takoví lidé?

Oni mají mandát od svých voličů. Já je ani nevolil, ani jsem je nenavrhoval na kandidátku. Tím, že podpořili vládu, vyjádřili vůli svých voličů, takže je to legitimní.

Nebudete s tím mít do budoucna problém? Myslíte, že to má takhle šanci vydržet celou dobu?

Myslím si, že to je samozřejmě něco, co poškozuje celou politickou scénu a politickou kulturu. Jsem přesvědčen, že ti, kteří byli odsouzeni, by ve Sněmovně být neměli. Dokonce jsem přesvědčen, že by to stálo za novelu ústavy. Zatímco v obecních zastupitelstvech platí, že pravomocně odsouzeným zaniká mandát okamžitě, v případě parlamentu tomu tak není. Byť připouštím, že jsou zatím všichni odsouzeni nepravomocně.

U pana Pekárka se jeho hlasování dá pochopit, on je členem ODS. U pana Škárky moc ne. Čím jste ho přesvědčili?

Já jsem s panem Škárkou o ničem nemluvil. Jsem si zcela jist, že s ním nejednal nikdo z TOP 09.

Čím si vysvětlujete jeho obrat? Většinou hlasoval proti vládě.

Je to jen moje spekulace: my jsme jasně řekli, že pád vlády znamená předčasné volby. A ty jsou pro tyto typy poslanců konečná. Myslím tedy, že za tím byla snaha odvrátit zánik mandátu.

Obrat učinila i skupinka rebelů z ODS. Co podle vás způsobilo ten zlom, že se po dvou měsících tlačení na celou koalici najednou vzdali?

Asi byste se měli ptát především někoho z ODS. Těch šest argumentovalo programovým prohlášením vlády a programem ODS a kongres ODS, tedy nejvyšší orgán strany, řekl, že ODS si to nemyslí, že je přesvědčena, že vládní návrhy jsou nezbytnými kroky. Jejich argument „programové čistoty“ byl stranou odmítnut.

Ti pánové to rozhodně neudělali pro krásné oči premiéra. Není to tak, že se jim slíbily nějaké posty?

Není žádná dohoda o konkrétních postech. Je evidentní, že tím, že se zachovali k vládě loajálně, si nezavřeli dveře k budoucí spolupráci.

Jak si tu spolupráci představujete? Spekuluje se, že půjdou do nějakých dozorčích rad, že Marek Šnajdr zůstane ve VZP a podobně.

Například představa, že by kdokoli z nich zastupoval stát v nějaké dozorčí radě, mě neuráží.

Nemohli se tak rozhodnout i pod vlivem tlaku, který na ně jistě byl učiněn poté, co jste zveřejnil nový návrh státního rozpočtu, ve kterém se drasticky škrtalo? Byl tento návrh rozpočtu jen beranidlo na rebely v ODS?

Nebylo to beranidlo. Byl to návrh ministra financí v demisi. V okamžiku, kdy by neprošel daňový balíček, byly pouze dvě možnosti: vyšší deficit, nebo dramatické škrty v oblastech, kde jsme škrtat nechtěli. Vyšší deficit než pod tři procenta HDP v roce 2013 je pro mě vyloučený.

Druhá varianta byla škrtat ať už ve vědě a výzkumu, či v dopravní infrastruktuře nebo ve vzdělání. Jsem docela rád, že ty důsledky neschválení daňového balíčku bylo možno vidět reálně. Tady pořád existovala představa, že bez daňového balíčku jde rozpočet pod tři procenta sestavit dobře. Nejde. Šel sestavit jen tímto způsobem, za tuto cenu, a ta cena by byla daleko větší než mírné zdanění spotřeby zvýšením DPH na jeden rok.

Spousta ekonomických expertů ale říká, že zvyšování DPH ve skutečnosti nepovede k vyššímu výběru daní.

Já se to nedomnívám. To, co říkáte, by platilo tehdy, kdyby samotné zvýšení DPH vedlo k poklesu spotřeby domácností. Já se domnívám, že zvýšení DPH o jeden bod v obou sazbách k takovému poklesu nevede.

Proč jste vlastně neustoupili rebelům v tom jejich jediném požadavku, tedy nezvyšovat DPH? Vyvarovali byste se lidí, jako je Pekárek.

Vládní daňový balíček stál a padal s DPH. Oni říkají, že je to jeden požadavek, ale bylo to 80 procent finančního objemu. My jsme tím balíčkem sledovali dva cíle: za prvé samozřejmě posílení příjmů rozpočtu, a za druhé, abychom tím balíčkem neotevřeli ani nepřivřeli nůžky mezi příjmovými skupinami obyvatel.

Pokud jsme se obrátili na seniory a poprosili je o pochopení, že současné tempo valorizace důchodů je neufinancovatelné a musíme ho zpomalit, bylo také na místě obrátit se na vysokopříjmové a požádat je o pochopení, že po dobu, co bude pomalejší valorizace důchodů, budou platit nějakou solidární přirážku.

Lze si ale představit, že ti, kdo spadají do vysokopříjmové skupiny, budou dělat vše, aby se do té druhé sazby nedostali.

Samozřejmě, spousta lidí si pochopitelně bude své příjmy optimalizovat. Také rozpočtujeme mnohem menší přínos, než by vyšlo prostým aritmetickým výpočtem. Nicméně je to jisté gesto solidarity, závazek koaliční smlouvy, který plníme.

Ve středu v noci jste v přímém přenosu národu předvedli, že politiku lze vnímat coby „sprostý kšeft“. Nemyslíte si, že jste způsobem, jakým jste vyhandlovali podporu pro církevní restituce, poškodili nejen politiku, ale i ty restituce a církve?

Nesouhlasím s premisou ve vaší otázce, že politika je jen sprostý kšeft. Politika je prosazování idejí, hodnot a cílů, které jsme svým voličům slíbili. Že se při jejich prosazování také musí dělat dohody, to bylo, je a bude. Nevím, co máte na mysli, protože si nejsem žádného sprostého kšeftu vědom.

Neslíbili jste LIDEM za to, že když změní názor a budou pro restituce hlasovat, tak změníte jednací řád a umožníte jim vytvořit poslanecký klub?

LIDEM měli hlasování pro církevní restituce v koaliční smlouvě. O to, aby měli svůj vlastní klub, dlouhodobě usilují. Ano, vyšli jsme jim vstříc. Ptáte-li se mě otevřeně, vyšli jsme jim vstříc proto, abychom je více přesvědčili. Na tom já nevidím nic nemravného. Vy pokládáte za sprostý obchod to, že LIDEM budou mít svůj vlastní klub? Já to beru jako možnost vykonávat svoji poslaneckou práci.

Opustili jste dokonce i výjimku z daně z příjmu, abyste vyhověli poslanci Michalu Doktorovi, který by jinak pro církevní restituce také nehlasoval.

To je kompromis, to je legitimní politická dohoda. Jemu vadilo, že by mohlo dojít k okamžitému prodeji, osvobozenému od daně z příjmu. Je naprosto legitimní bavit se o časovém testu, po který to osvobození z daně z příjmu nebude. To přece není žádný kšeft. Kompromis do politického vyjednávání patří.

Celý rozhovor čtěte v sobotním Právu